Malevil

Tento film vychází z neskutečně úžasné knižní předlohy, kde hrstka šťastlivců přežije jaderný útok a postupně se snaží všemožně přežít v krajině, která je spálená a neúrodná. Zázemí jim poskytuje strategicky umístěný hrad Malevil. Bohužel jsem jedním z čtenářů tohoto skvělého díla a musím říct, že zfilmování se vůbec nepovedlo. Vím, že vykreslit vše alespoň podobně, jak bylo popsáno v knize, skoro není možné, ale i tak si myslím, že Malevil se mohl dočkat lepšího zpracování. Herecké výkony nelze skoro vůbec komentovat, jelikož děj tu neubíhá. Je to jen sled obrazů, které jsou chronologicky seřazeny za sebe, ale vesměs nedávají žádný smysl, nenavazují. Jsou chladné, prázdné a nic neříkající. Z tohoto filmového díla jsem měl hodně špatný pocit a bylo mi až smutno, jak moc se dá zfilmování knihy (omluvte ten výraz) posrat. Rozhodně doporučuji knihu a odrazuji od tohoto přehmatu francouzské kinematografie, která zničí veškeré očekávání diváka během první půl hodiny. 15% (04.01.2014)

*MOMO ŽIJE!* Malevil je jednou z mojich najobľúbenejších kníh a rád sa k nej vraciam. Už v úvodnej minúte filmu sa zobrazuje poznámka "inspiré librement du roman Malevil" (čo znamená "voľná adaptácia románu Malevil"), takže človek predlohy-znalý je v strehu. Nemávam výhrady voči tomu, ak film na rozdiel od knižnej predlohy obsahuje niečo navyše, či niečo odstráni - filmový jazyk je predsa odlišný od toho literárneho, a preto sú úpravy často nevyhnutné -, ale ak film kvôli tomu nefunguje, potom je to zlé rozhodnutie. A Malevil ako film nefunguje - celý príbeh je tu ako keby podaný v akýchsi izolovaných obrazoch, skratkovite, bez zobrazenia predchádzajúcich súvislostí - divák zrazu len vidí výsledky bez toho, aby videl činnosti/situácie, ktoré tomu predchádzali; chýba tomu celistvosť rozprávania. Všetky postavy sú ploché a okresané na minimum, nemajú svoj vlastný príbeh, ktorý by sa s nimi dal prežívať, a teda sú divákovi ukradnuté. Verdikt v 1 vete: Adaptácia prinášajúca v porovnaní s predlohou nielen nové zápletky a lokácie, ale aj záver, ktorý sa mne osobne veľmi nepáči. 17.01.14 (17.01.2014)

Další ze snímků, který se dá řadit k filmům typu Vlákna či Den poté. Vybuchne ve Francie atomovka, z ničeho nic , přežijí jen lidé co byli v tu dobu někde ve sklepení, či v domech nebo někde v tunelech. Když se po čase trochu zmátoří je jim jasný, že asi už svět jak ho znali před tím už není a tak je třeba vybudovat novou společnost. a založit nový rod. Je tu vidět několik uskupení přeživších lidí, jak se kdo snaží přežít jak se dá. A do toho je tu vidět lidi co zůstali vystaveni záření, jak se z nich stali zdegenerovaný primitivové. A ty normální si musí před nima chránit pole a dobytek.Spoiler- Závěr filmu je velice překvapivý, to když rázem přiletí vrtulníky z vojáky a naloží lidi a že je dají do karantény a že bude zase vše v pořádku. Jenže ne všichni s nima odlítají někteří to odmítnou . Je tam krásně mrazivý záběr na letící vrtulník a dole několik lidí co plují po voru po nově vzniklém korytu řeku a po břehu běhá jejich kůň a kolem zdevastovaná krajina. Ve mě zanechal snímek velice hluboký dojem. (19.02.2009)

Absolutně nechápu, kde vůbec autoři filmovýho zpracování vzali tu drzost vzít si název knižní předlohy, kterou touhle splácanou blbostí absolutně znehodnotili. Film se jí drží asi prvních 10 minut a v celku jen v tý nejzákladnější dějový linii - jaderná katastrofa, pár přeživších na hradě, zlej pan Fulbert. Jinak si s příběhem autoři filmu dělali co chtěli, vznikla z toho skoro dvouhodinová nuda, krom jinýho završená nesmyslnym koncem. Nezbejvá než doufat, že se filmem nenechá moc lidí odradit od výborný stejnojmenný knihy od Roberta Merle. Tu můžu narozdíl od filmu doporučit všema deseti. (23.08.2014)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na obsah a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)