Malevil

Za těch třicet let co uběhlo od vzniku Malevil se styl natáčení post-apokalyptických filmů razantně změnil. Jestli k lepšímu nebo k horšímu ať si rozhodne každý podle sebe. Klidné tempo filmu (to, co zřejmě irituje většinu mladých recenzentů) mne nijak netrápí, to podle mne není anachronismus... co ale z hlediska současné kinematografie beru jako přežitek je celkový náhled (film je spíš než realistický naivní) asi jako když srovnáte Dva roky prázdnin a Pána much. Dnes film musí ždímat z diváka emoce za každou cenu, ať už je to strach, napětí, dojetí, slzy... a smích. Prvoplánovitě. Šablonovitě. U Malevil to tak není. Tak si to užijte... a nebo ne. (04.09.2010)

*MOMO ŽIJE!* Malevil je jednou z mojich najobľúbenejších kníh a rád sa k nej vraciam. Už v úvodnej minúte filmu sa zobrazuje poznámka "inspiré librement du roman Malevil" (čo znamená "voľná adaptácia románu Malevil"), takže človek predlohy-znalý je v strehu. Nemávam výhrady voči tomu, ak film na rozdiel od knižnej predlohy obsahuje niečo navyše, či niečo odstráni - filmový jazyk je predsa odlišný od toho literárneho, a preto sú úpravy často nevyhnutné -, ale ak film kvôli tomu nefunguje, potom je to zlé rozhodnutie. A Malevil ako film nefunguje - celý príbeh je tu ako keby podaný v akýchsi izolovaných obrazoch, skratkovite, bez zobrazenia predchádzajúcich súvislostí - divák zrazu len vidí výsledky bez toho, aby videl činnosti/situácie, ktoré tomu predchádzali; chýba tomu celistvosť rozprávania. Všetky postavy sú ploché a okresané na minimum, nemajú svoj vlastný príbeh, ktorý by sa s nimi dal prežívať, a teda sú divákovi ukradnuté. Verdikt v 1 vete: Adaptácia prinášajúca v porovnaní s predlohou nielen nové zápletky a lokácie, ale aj záver, ktorý sa mne osobne veľmi nepáči. 17.01.14 (17.01.2014)

Po docela slibnym začátku, kdy několik osob je náhodou zrovna ve sklepě a díky tomu přežijou výbuch atomový bomby, se z filmu stane poměrně nudná záležitost, která nabídne akorát spoustu záběrů na krajinu a sem tam nějaký prázdný kecy. Asi tak prvních 30 minut vypadalo opravdu docela nadějně a atmosféra byla hodně depresivní, ale ten zbytek mě vůbec nezaujal a měl jsem spíš pocit, že se tvůrci snažili diváka unudit k smrti. Na první polovinu filmu se ještě docela dalo koukat, ale zhruba tak od tý půlky jsem se už jenom těšil, až bude konec a doufal jsem, že konec přinese třeba nějaký zajímavý rozuzlení. To jsem ovšem doufal marně, protože konec je přesně v duchu druhý poloviny, takže úplně o ničem. Jinak jsem se teda domníval, že po výbuchu atomový bomby toho, kdo přežije, začne zabijet následná radiace. Ale ve filmu všichni žijou dál a žerou ozářený potraviny a zdá se, že to nikomu nevadí... Zkuste radši třeba Threads. (10.01.2007)

OK, námět je dobrý, zpracování též a dokonce i herecké výkony, jenže ... Zpočátku to jde, z ničeho nic bouchne bomba a atmosféra by se dala krájet. Řekl bych, že byla mrazivá a dusivá až nepříjemně. Jenže s tím jak si naši hrdinové začínají zvykat na nový svět se atmosféra pomalu vytrácí, až zmizí úplně. Naši hrdinové si žijou celkem spokojený život, chroupou radioaktivní zelí, popíjí vínko a život si občas okoření nějakou bojůvkou s dalšími přeživšími třeba o kontaminovanou pšenici. Jak se zdá radioaktivita nemá na život žádný negativní vliv, ba snad má i pozitivní, to jako když se slepá dívka projde v radioaktivním dešti a náhle je vyléčena ... No konec byl taky trošku mimo, takže nevím. Trochu rozporuplný film. Dobře začal, ale podivně skončil. 55 % (06.07.2011)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na obsah a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)