Jak Bůh hledal Karla
Once Upon a Time in Poland
Obsahy(1)
Jak Bůh hledal Karla je provokativní dokumentární road movie o hledání Boha v současném Polsku. Průvodcem této tragikomedie je český dokumentarista Karel Žalud, tápající hrdina, který si během natáčení prochází po rozpadu manželství vlastní osobní krizí. Karel se zároveň nápadně podobá stereotypní představě Poláků o tom, jak vypadá typický Čech. A z toho přirozeně vyplývá řada mrazivě komických situací. Karlův převážně ateistický štáb navštíví masová setkání polských věřících, proniká do antisemitského Rádia Maryja. Konfrontuje polské kněží s vymítáním ďábla nebo se sexuálním zneužíváním v rámci církve. Zpovědi neunikne ani sám hrdina a průvodce filmu, jehož hledání Boha ve filmu vyústí spíše v hledání sebe sama. (Hypermarket Film)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Klusák konečně opustil téma „penisy osamělých mužů“ (Dobré, ale stačilo ) a s Remundou vypouští do světa nový dokument o Polsku, Česku, ateismu a víře. Ten film má své mouchy, ale rozhodně stojí za to si ho pustit. Už kvůli fascinující osobě režiséra štábu Karla Žaluda, kterého na konci filmu skoro nepoznáte. Líbí se mi také, jak tvrdě šlapou po různých pedofilních skandálech církve. V neposlední řadě jsem se dozvěděl pár nových věcí: ať už to byla polská divadelní hra o pedofilii v církvi, anebo šílené ultra- konzervativní rádio Maryja. •Cituju samotného Remundu: "Hodně jsme o Radiu Maryja slyšeli, že je agresivní, krajně konzervativní, že šíří nenávist vůči Židům i národnostním a sexuálním menšinám. Začali jsme ho poslouchat a všechno se nám potvrdilo. Aby nebyli žalovatelní, tak ty nejtvrdší pořady, ty hard-core, dělají jakoby formou hlasu lidu. Lidé jim telefonují a ventilují své názory, a redaktor tu debatu šikovně směřuje tak, aby zaznělo, co potřebuje. Některé telefonáty byly skutečně protižidovské, což mě v Polsku po tom všem, co v minulosti zažilo, šokovalo." •Dodatek: Ono samozřejmě člověk chápe, že štáb si záměrně vybral ty nejšílenější ultra-magory a je pochopitelné, že drtivá většina polských věřících jsou obyčejní lidé, co prostě jenom často chodí do kostela. Takže já si z toho dokumentu neodnáším nějaký pocit, že je Polsko země fanatiků. ()
V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (jak se tu tvrdí), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________ Karel o Polsku: "Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co." ..... || ..... polský kněz a Karel: "Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?" - "Áno, áno! U nás to jde." ..... || ..... Karel se snaží s polským knězem udobřit: "Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě." ()
Co je to za divnou módu – natáčet dokumenty o něčem, čemu vůbec nerozumím? Bohužel se s tím teď nějak roztrhl pytel, minimálně v Jihlavě (a v jihlavském výběru ČT). Nemohli by dokumenty (a ideálně i filmy) natáčet lidé, kteří jsou schopni dát dohormady alespoň jednu souvislou českou spisovnou větu? A pak také třeba aspoň jednu inteligentní myšlenku? Tihle lidé se cítí být etalonem vzdělanosti a správného světonázoru, který se rozhodnou vyvézt za hranice? ;) Nebo snad schopni pochopení vnímání druhého člověka? Asi jsou skutečně přesvědčeni, že je to všechno stejné jako u toho jejich piva i v posteli… Neuvěřitelná, křupanská úroveň, čnící svou výjimečností do propasti i v jinak v tomto směru dost poklesle ošoupaném, vypitém světě českých devadesátkových filmařů… Nedalo se nic dělat, musela jsem dokument zhruba v půlce vypnout kvůli vstupům natáčejících – na takovéhle projevy si můžu dojít do páté cenové ve tři ráno. Snad ještě seberu odvahu a vrátím se k odpovědím Poláků, které budou v této duo přestřelce nepochybně výrazně zajímavější. Remunda má už alkoholem (nebo něčím ostřejším) trvale zničenou schopnost výslovnosti. „Já tomu nerozumím,“ pronese Karel – tak u toho měli pánové zůstat a nechat to povolanějším… Btw patrně ne až tak nadarmo bylo jméno „Karel“ kdysi synonymem burana, ač genezi tohoto přirovnání neznám :) (V ženském rodě zastupovalo totéž jméno „Gábina“ – ani u něj netuším proč :) ) ()
To je zase ostuda Ćechů v Polsku...Celé se to obrátilo - za komiky a šašky jsou čtyři protagonisté. Poláci se k rozjuchaným bezvěrcům chovají tolerantně. Jen z katolické stanice stanice Radio Maryja je vyhodí, načež uspořádají provokativní akci. S lepších pochopení Poláků a jejich vztah k Bohu to nemá nic společného. Spíš začíná jít o politickou agitku. Což si uvědomí i filmaři a vznikne tvůrčí hádka. Režisér Karel Žalud se nechá vyzpovídat k odvážnému faráři, který riskuje zneužití dokumentu a ten mu řekne:"Jestli chceš najít Boha sám, zvolil sis těžší cestu.“ Zde dokument začne víc vypovídat o českých režisérech , než o Polácích. Pobavila mě fanatická matka, která dcerám zakazuje Hello Kitty jakože „kočku z pekla“. ()
Trochu nevyrovnaný dokument, který pro nás ateisty dokáže být mnohdy mimořádně zábavný. Pomáhají tomu dobře vytipované lokace a lidé. Nejsem si jistý, jak to nakonec bylo s hledáním Boha a Karlem Žaludem, ale rádio Maryja i divadelní inscenace Klatba za pozornost určitě stály. A že nejen polská církev je plná pedofilů, asi nikoho nepřekvapí. Připadá mi to jako sociologická sonda do země na cestě do středověku. ()
Galerie (8)
Photo © Hypermarket Film
Reklama