Noční můra

Předem svýho komentáře musím upozornit, případný další diváky, že nejde o horor. Takže kdo by očekával hororovou podívanou ten bude nejspíš zklamán. Jde spíš o takovej menší bizárek(divnofilm), kterej dokáže ocenit spíš okrajový publikum. Už několik dní si rozmýšlím jak tenhle film ohodnotit a pořád si nejsem úplně jistej. Nakonec ale ty 4hvězdy dám. (07.11.2023)

Přesně v tomto bodě pro mě začíná nová dimenze moderních hororů. Do tohohle jsem šla opravdu po hlavě a ani se neobtěžovala dívat na trailer, jen mě zkrátka lákal ulítlý popis, který by mi mohl poskytnout ve Varech alespoň jeden mindfuck zážitek. Samozřejmě rozpaky byly, už jen kvůli zemi původu a onomu divnému příběhu. Mrzí mě jen, že jsem nebyla na půlnoční projekci opravdu nabitá energií a únava mi působila mírně nestřízlivý stav, pokud ale u tohoto filmu usnete, máte jistotu, že vás za chvíli probudí menší infarkt. Der Nachtmahr je pro mě každopádně od doby It Follows nejlepším hororem za poslední rok. To, co předvedl AKIZ jste prostě ještě nikde nikdy neviděli. On nám přinesl novou podobu hororu, která nabízí neskutečně kontroverzní zážitek, o který se stará hlavně ohlušující elektronická hudba a stroboskopové blikání, které vám vypaluje sítnice. Už ta první věta o tom, že film by neměli sledovat osoby s epilepsií mě trošku vyděsila, ale spíše jsem ji pokládala za vtip. Žádný vtip to ovšem nebyl. I naprosto zdravý člověk je po tomto snímku psychicky, ale i fyzicky absolutně vyčerpán tím kvantem audiovizuálních efektů. V podstatě mi o příběh ani moc nešlo, i když s tím jsem neměla nejmenší problém. Největší aktrakcí je tady malé podivné stvoření, o kterém po celou stopáž nevíte, co by mohl být a obrovská spousta technických prosředků. Překvapilo i značné množství humoru, které jsem zpočátku vůbec nečekala, ale AKIZ ho dokázal redukovat tak výborně, že mu to spolknete i s navijákem. V tomto německém hororovém klenotu je opravdu cítit inspirace z děl Gaspara Noeho, což potvrdil i sám režisér na KVIFF talks, kde mi ještě víc otevřel oči a odhalil spoustu tajemství okolo tohoto nevšedního filmu, za kterým stojí třináct let tvrdé dřiny, psychického vyčerpání a dokonce i krajní chudoby. AKIZ se pro mě stává absolutně záhadnou a inspirativní osobou, která dokázala stvořit tak skvostně netradiční kinematografický zážitek ve velkém měřítku, jež mě při několika scénách donutil vyhrknout slzy strachem a žaludek se mi svíral jako na centrifuze. Šíleně prahnu po tom vidět tento snímek znovu, ale pokud si ho opravdu chcete užít, není jiná možnost než ho vidět v kině. Mně se naštěstí poštěstilo, ale ani tak jsem se ho nestihla dostatečně nabažit. Smekám klobouk a doufám, že slíbená trilogie pana Achima Bornhaka už je na cestě. Bezkonkurenčně největší zážitek na KVIFF 2016. (25.07.2016)

Do toho filmu jsem se zamiloval už po zhlédnutí jeho traileru a divácká očekávání ještě umocnila informace o tom, že tvůrci "této intenzivní audiovizuální jízdy varují před zvukovými a stroboskopickými efekty, ale zároveň nabádají provozovatele kin, aby snímek promítali s maximální hlasitostí." Něco takového jsem si přece nemohl nechat ujít! Samotná projekce (na včerejším Otrlci v totálně natřískaném kině Aero) potom byla čistá radost - ten film je neuvěřitelně zábavný, vizuálně úchvatný, herecká představitelka hlavní role se mi strašně líbila - a stejně tak design příšerky, a kapitola sama pro sebe je dokonalý zvuk a GENIÁLNÍ soundtrack - při tanečních scénách jsem umíral v kině blahem a říkal si, že pokud existují filmy, jejichž kvality naplno vyniknou teprve na velkém plátně, tak u Noční můry to platí kvůli zvuku - teprve v podání kvalitní kinosálové zvukové aparatury je možné si tento film užít naplno (vidět ho někde na notebooku by automaticky znamenalo ochudit se minimálně o polovinu dojmu). A pro samotný závěr filmu a jeho finální záběr nenacházím trefnější slova než velká radost a nádhera - Noční můra je velká libovka nejen pro všechny fandy taneční hudby, a osobně doufám, že jsem tento film neviděl naposledy - za mě bezvýhradné nadšení a divácký zážitek roku. Stránka filmu na Facebooku zde. P. S. Dodatečně jsem si uvědomil, že se jménem režiséra jsem se poprvé setkal už před 6 lety, kdy v r. 2010 natočil krátký film Painting reality, v němž auta rozjezdila 500 litrů barvy na asfaltu berlínské křižovatky Rosenthaler Platz. UPDATE 06. 05. 2018 - Na podruhé už se mi to tak nelíbilo, především některé herecké výkony jsou dosti slabé. Carolyn Genzkow se mi naopak líbila hodně, a stejně tak soundtrack je prostě super, stejně jako celkový vizuál. Možná se jenom potvrdilo, že ten film mimo kino skutečně nefunguje - podruhé jsem ho viděl doma v televizi a prostě to už nebylo ono. (13.03.2016)

[FOD 2016] Psycho variace na E.T.ho dunící industrial technem a pohrávající si s divákovým očekáváním. Očekávejte velmi agresivní halucinační zážitek u (někde pod povrchem) vlastně docela milýho a citlivýho filmu. A pokud jste propásli film v kině a nedostanete se na něj ve Varech, tak si ho rozhodně pusťte ve Full HD na velkém kvalitním monitoru a hodně nahlas s kvalitní aparaturou na uších, jinak přijdete o podstatnou složku zážitku. Tenhle film musí dunět a navozovat epileptikům záchvaty. (27.03.2016)

Éééj veru skoro 5*. Mindfuck ako vyšitý ktorý mi v prvej polovici nedal oddýchnuť. Ťažké techno, stroboskopické zábery, hmatateľná atmosféra po užití drog, prepad do temna po užití nadmerného množstva alkoholu, no audiovizuálna dokonalosť. Po príchode porušeného embrya to na kvalite síce nestratilo ale tempo sa spomalilo čo ma tak trocha zamrzelo. David Lynch ani Gaspar Noe by sa za túto snímku rozhodne nemuseli hanbiť. (06.01.2017)