Love

Je vskutku umění mít odvahu s něčím takovým oblažovat kina. Fanatici na festivalu asi zbaští leccos, ale já se potím až na patách z myšlenky, že bych na tuhle ultrapíčovinu šel do kina na třidé. Pěkný prsa, a občas i kamera. Film patrně pro hluchoněmé, protože i přes zesílený zvuk se tam skoro pořád šeptá a není nic slyšet. Retrospektiva, jedinej skutečně anglicky mluvící člověk (ten moula) a všechny ty kravky v krkolomném střihu mi byli nejprve ukradení, pak jsem je začal nenávidět. A režiséra taky, protože 130 minut života si vzít jen tak nedám. (12.12.2015)

Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (20.12.2015)

Pseudo-art v krystalické podobě posouvající hranici až k pornografii. Kdepak pane Noé je to druhé setkání a zatím jste mě vůbec nepřesvědčil o svých kvalitách, které by měli z vašich filmů prohlubovat prožitek. Zatím jsem měl jen možnost spatřit ono vyprázdněné NIC a v případě Love to platí dvojnásob. Příběh sice líčí tragický osud jednoho amerického floutka a jeho dvou "bičíš", propletené vztahy, životní rozhodování a odráží vnitřní pocity svých protagonistů. Ale stále z toho dýchá tak povrchní zpracování nevyjadřujíc jedinnou kloudnou myšlenku, sdělení či podstatu dění událostí. Do toho různé hrátky se stříhem, poblikávání obrazu a snaha imaginaci postrčit do hlubší roviny, ale v mých ústech zůstává akorát tak pachuť prvoplánovosti a jako třešnička na dortu ještě řádná nuda k tomu. Nenašel jsem zde moment hodný obdivu. (16.11.2015)

Někde mezi 4a5 .. Noe je jeden z mála filmařů kteří mají sílu mě naprosto rozebrat. Pro mě citlivá témata pitvá tak sugestivně, detailně a nekompromisně, že je pro mě vždy velkou výzvou postavit se dalšímu filmu čelem. A přesně to od uměleckého díla očekávám. Výzvu která jde až na dřeň. Psychedelický bad trip který mě protáhne nejhnusnějšími zákoutími mé mysli abych z toho nakonec vyšel obohacen (nebo byl aspoň rád, že jsem neskončil ve cvokhausu)... Láska je hodně silná a bolestivě upřímná výpověď, která ale asi většinu lidí zmate zdánlivou, prvoplánově šokantní sexuální explicitou. To je ale myslím jen zdání. Krom nevkusně nešikovného výstřiku do kamery mají snad všechny explicitní scény své opodstatnění a jsou klíčovým prvkem pro budování emočního jádra filmu. (27.10.2018)

Začiatok má slušný rozbeh. Miera otvorenosti a explicitnosti viac ako dostačujúca. Noé sa ale vracia k téme nastolenej jeho Enter the Void. Ultimátne hľadanie lásky, drogový ošiaľ a sebazničujúca neschopnosť stať sa funkčnou bytosťou v spoločenstve ľudí je témou s akou sa vysporiada množstvo režisérov. A keďže je to ten druh filmov aké mám veľmi rád, videl som ich množstvo. Pri väčšine ale explicitnosť podfarbovala stav hrdinu.. preplnenosť týchto scén v priamej úmere k veľmi ťažkopádnym dialógom takmer o ničom vytvára nie práve príjemný kontrast a čo je horšie pôsobí samoúčelne. Druhá polovica filmu, kedy viacej odkrývame vrstvy zničeného vzťahu a dostávame sa hlbšie a hlbšie do minulosti si uvedomíme že sledujeme pocity dvoch ľudí, ktorých vlastne nemôžeme mať nikdy radi.. A tu ma Noé stráca a necháva chladným. Koniec som pretrpel. Hovoriť o emóciach ako láska a strach ale postaviť ich na sexuálnej otvorenosti pričom si to obhájim dialógom z filmu nie je podľa mňa ukážkou vyspelého filmára. Keby to bol jeho prvý film klobúk dolu.. ale Noé natočil lepšie a sugestívnejšie filmy.. Zdá sa mi že stratil dych na nové témy a nové spôsoby rozprávania. Slabučký priemer s výbornou kamerou. (25.03.2016)