Tohle je náš svět

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Původně jsme chtěli jít na Suicide Squad, ale nakonec padla volba na kino Aero a novej Mortensenův snímek a jsem za to rád. Dlouho se mi žádnej film tolik nedostal pod kůži jako tenhle, emoce se střídaly jako na horský dráze a při sledování jsem měl pocit, že sleduju opravdu něco výjimečnýho. První půlka se nese spíš v pozitivním duchu, pak to Mortensen začne kupovat a bylo mi ho občas fakt líto. Spolu s Everybody Wants Some se jedná o film, co se mi v posledních pár letech nejvíc zavrtal pod kůži. 100% (07.08.2016)

Já jsem v tom teda žádnou agitku neviděl, tu vidím leda tak v některých recenzích. Film Tohle je náš svět jsem vnímal, jak střed mezi alternativním a konzumním způsobu života a co mě doslova hladilo na duši, že film, tedy tak jak jsem ho vnímal já nestranil ani jednomu, protože těžko po tomhle filmu bych šel a následoval Vigga a šel se svými dětmi žít do divočiny a vychovávat je mimo ostatní společnost, na druhou stranu ty zmínky o lécích, nadnárodních koncernech, způsobu našeho života, byť byli třeba jen v jedný větě nebo v jednom záběru, ty podepíšu v plným rozsahu. Hrozně mě zamrzela ta záverečná scéna s maminkou, nějak mě to s ohledem na vývoj celého příběhu nehrálo. Samotná finálovka je však zcela podle mých představ a jen mě potvrdila mé vnímání celého příběhu a to co nám Matt vlastně chce říct. Za aobslutního krále filmu považuju Vigga, ten chlap je fakt snovej, záběr co záběr nám dokazuje jaký má ohromně vyspělý herecký projev. (27.07.2016)

Láska na první pohled. Captain Fantastic probírá témata, která jsou mi hodně blízká a záměrně posílá do boje dva zcela odlišné světy. Na jedné straně jsou šťastné a přirozené děti, opovrhování moderním světem a nazývání věcí pravými slovy. Na straně druhé jsou rozmazlená a znuděná dítka, moderní svět, kde se rodiče chovají k dětem jako k bytostem, které ničemu nerozumí a musí zachovávat dekorum, protože tak je nastavená moderní společnost, kde se jakákoliv odchylka trestá. Svět, kde se lidé snaží přizpůsobit ostatní obrazu svému. Co je však na filmu krásné je, že se nesnaží postavit na jednu stranu – naopak ukazuje výhody a nevýhody obou světů. Při sledování jsem měl neustále úsměv na rtech a nikdy mi nepřišlo, že sleduji herce (až na Erin Moriarty, ta byla úplně vedle). Prostě film, který zahřeje u srdce. A závěrečné poučení? Všeho s mírou. (18.01.2023)

Tenhle film od léta provází pověst naprosto skvělého snímku. Matt Ross natočil opravdu dobrý film, který bych ale úplně nepřeceňoval. Je to klasický americký indie film, jako dělaný třeba do nějakého filmového klubu na ČT. Spousta lidí na něm oceňuje rozsah problematiky, kterou řeší a jak se s ní potýká. Při vzpomínce na český dokument Stále spolu mám ale trochu pochyby o tom, jak moc realisticky se k tomu Captain Fantastic staví. Stále spolu je, co se týče úvodního rozehrání prostředí a postav téměř identickým a realita ukazuje, že to, co se v Captain Fantastic jeví jako úsměvné, může být v reálném životě naprostou tragédií. 7/10 (09.11.2016)