Dellamorte Dellamore

Jeden z nepodivnějších a nejabsurdnějších filmů co jsem kdy viděl. Čekal jsem něco na způsob Jacksonových děl Braindead a Bad Taste, ale tenhle snímek je v mnoha směrech jiný. Dellamorte Dellamore je hororová parodie s několika pytli morbidních a černohumorných výšplechtů, ale zároveň řízlá pořádnou dávkou romantiky. Hlavní hrdina se musí starat o hřbitov, do čehož spadají i přesčasy v podobě zabíjení oživlých mrtvých, za které žádné peníze nedostává a stěžovat si nemůže, protože by ho jinak vyhodili. Dále má problém s tím, že se opakovaně zamilovává do stále stejné ženy, jež se neustále převtěluje do jiných těl a přitom ji nemůže získat, poněvadž mu vždy buď stihne umřít, nebo ho odmítne. A aby toho nebylo málo, tak má k ruce sice hodného, ale jinak na hlavu krapet slabšího pomocníka, který nikdy není tam, kde je ho zrovna potřeba, stále požírá špagety a nechce se vzdát své nemrtvé, do které se hned na první pohled zamiloval a poblil ji…ehm, láskou. No zkrátka život tohoto správce místa odpočinku není žádný med… Divák, nebo alespoň já ano, se někdy směje až se zabřicho popadá, jindy jen šokovaně a nejistě zírá na obrazovku, co že se to zrovna stalo. Atmosféra filmu je maximálně zvláštní, nejde ji nějak uchopit, jen prožíváte a nestačíte se divit. Navíc se v průběhu mění společně s hlavním hrdinou a ke konci jsem ji už moc nepobíral, stejně jako jeho (realita či snové představy?). Velmi výrazná je i vizuální stránka. Prozatím hodnotím slabšími 4*, ale tuhle věc si chci v budoucnu zopakovat a případně i pozměním hodnocení. „Ne, prosím ne! On mě jenom jí.“ – „Uhni stranou!“ – „Starej se o sebe! Můžu se nechat sníst od koho budu chtít!“ ; „Já jsem Valentina. Nepotkali jsme se už? Ach, už si vzpomínám. Poblil jsi mě. To bylo sladké.“ ; „Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá.“ –„Já nemám předsudky, můj milý.“ (09.08.2013)

Tento príbeh je o chalanovi s menom Dellamorte a má zaslužilú robotu a tou je zabijať mrtvých aby mali už klud,lebo vždy keď niekto zomrie a pať dný vstane z hrobu,a je z neho zombie.On sa nepýta prečo práve on ale berie to ako poslanie.Ale hlavne to berie s určitou iróniou a jemu pomáha troška zaostalejší Gnaghi,ktorý prekypoval srandovnosťou.Dellamorte stretne ženu,ktorá ho čoraz viac pritahuje ale ktorej pred časom zomrel manžel.Film hrá aj na zvratenosť.Lebo mať pohlavný styk na hrobe svojho 2 týždne mrtvého manžela sa mi zdá trocha morbídne a celkovo sa tento film neberie moc ľudsky.No masky sa veľmi vydarili.Pekný výlet do záhrobného sveta.Toto nie je štandardný zombie film,lebo tento sa sústreduje na hlavnú postavu ako na nemŕtvych ale hlavne to je aj velká sranda.Film držia na vysokej urovni velmi dobré hrajúci herci.A tie znázornené plamienky čo sa prehánali po cintoríne,mi tu vadili lebo sa vobec nehodili do príbehu a aj vizuálne boli dosť slabo stvárnené.Konečne zas jeden efektný gore filmík.Tá mrtvolná vášen sa niesla celým filmom.Nie je to také velkolepé ako Braindead - Živí mŕtvi ale aj tak som sa bavil.Len škoda že nebolo vysvetlené prečo sa to všetko dialo na tom cintoríne. (18.05.2014)

O tomhle filmu vím strašně dlouho a popravdě jsem si myslel, že už jsem ho viděl. Až knížka 101 hororů které musíte vidět než zemřete mě upozornila, že tomu tak není. Rest jsem musel ihned dohnat. A musím uznat, že tahle hřbitovní story kde mrtvolnej smrad je všudypřítomnej se mi fakt líbila. Měl bych ale i pár výtek v podobě pár scén, který bych klidně vynechal. Ale bavil jsem se a to myslím smrtelně vážně. (09.12.2021)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Ááách... ten Soavi - znalý mág velice plodné italské hororové školy. Jsem uhranutá tím místem "Buffalora", která dokáže navodit slastně dráždivý pocit. Fascinuje mě ponurý hřbitov za noci, přes den téměř idylický. "Francesco Dellamorte"... semknutý poutem věčným, zadumán, vzápětí plný života posílá "mrtvé" zpět kam patří. Udivující vážné hovory se "SMRTÍ"... i okouzlení jedinou bytostí tak žádoucí, je totiž dokonalá..."ONA"... stále vracející se. "Gnaghi"... věrný pomocník, nazývaný hlupákem (pozvracet starostovu dceru, jak směšně stupidní), ale v skrytu duše obohacený čímsi zprvu nedefinovatelným, co ti ostatní nevidí, jeho jediný hřích, obžerství je pro něj způsobem zapomnění, útěk před zhoubou temnoty, která čiší z každého koutu. Stačí jen otevřít a vstoupit do "KOSTNICE" ... mrazivé, obestřené pavučinami, čpící zatuchlostí, přitom tak lákající... ano je to tady. Již navždy lapena. (11.09.2009)