Interiéry

Allenov fanusikovsky dopis Bergmanovi. A je to naramne. Spociatku som mal problem sa na to kopirovanie stylu naladit, no postupne ma to krasne vtiahlo a poslednych zhruba 20 minut som mal zimomriavky. Trosku mi vadila Diane Keaton, na ktorej bolo vidiet, ze kroti svoj temperament, no to sa tiez casom rozplynulo. Nie je to autorsky film, je to v prvom rade stylisticke cvicenie a vzdanie holdu jednemu filmarskemu machrovi. A podobne projekty mam vo velkej oblube. Posledny zaber ma zrazil do kolien. 10/10 (16.05.2020)

Velmi depresivní drama, na někoho možná až moc. Nemocná matka, otec chytající druhý dech, 3 dcery, z nichž je každá jiná, a všichni společně čelí existenčním problémům. Tempo filmu je velmi pomalé, ale zas pomáhá si tuhle hořkou černou kávu vychutnat až do dna. Zvlášť, když v některé postavě/postavách částečně poznáte sebe či lidi ze svého okolí (tedy krom Flynn, ta jakoby k těm ostatním ani nepatřila, byla osobou z jiného světa). A líbil se mi způsob rozřešení, pak ten závěrečný pohled kamery… Slabší 4*, jsem rád za další důkaz, že Woody umí i navážno. (15.08.2013)

Myslím si, že každý režisér je ovplyvnení mnohými tvorcami. Je jedno či sa jedná o spisovateľov, hudobníkov, alebo režisérov. Woody Allen je známy predovšetkým ako tvorca vzťahových komédií, kde hlavná postava - intelektuál - čelí obyčajným nástrahám života. Interiéry sú ale vážnym filmom. Táto pocta Bergmanovi je podľa môjho názoru veľmi silnou výpoveďou o vzťahu členov jednej rodiny. Dlhé zábery, striedme herectvo, absencia hudby a hlavne finále v rozbúrenom mori, dopomáhajú filmu k tomu aby bol emocionálne bohatší a pritom dialógovo striedmejší než ako sme u americkej produkcie a vôbec u tvorbe Woodyho Allena zvyknutý. Skvelá pomalá dráma, ktorá mi značne ulahodila a ktorá ma podľa môjho názoru v jeho tvorbe neoceniteľné miesto. (15.04.2012)

Co můžeme udělat pro svou nesmrtelnost? Zanechat po sobě nějaké nadčasové umělecké dílo? Takové, které bude doceněno až několik let po naší smrti? Co z toho však budeme mít teď, plní života a přesto neschopni najít jeho smysl? Interiéry jsou jedním z nejsmutnějších filmů Woodyho Allena a současně filmem, který jde nejdál v autorově oblíbeném přemítání nad smyslem umění. Stejně jako všechny předchozí, jsou také filmem o smrti, ale na rozdíl od většiny předchozích i následujících jim chybí jakýkoliv nadhled. Smrtelnost člověka přijímají jako nevyhnutelný fakt, s nimž není snadné se vyrovnat. Podobně jako v Haně a jejích sestrách jsou hlavními hrdinkami tři sestry lišící se kromě vzhledu i životním postojem. Pouze ta nejmladší (Flyn) zatím nezabředla do svého života nenavratitelným způsobem a stále dokáže věci přijímat takové jaké jsou. Dokáže se radovat z drobností a filozofování nad vážnými věcmi nechává na později. Pro jedno z ústředních témat filmu je neméně důležitá Renata v podání klasicky skvělé Diane Keatonové. Dostala se do stádia, kdy neví, co teď, neví, co pak a to, co bylo, ji také příliš nenaplňuje. Nezajde tak daleko jako její matka, opuštěná dlouho věrným manželem kvůli nějaké ordinérní ženské, ale cestu zpět, zpět k normálnímu životu, rovněž najít nedokáže. Ve filmu není snad žádná hudba, pouze ruch okolí, kamera často zabírá mlčící kusy nábytku, nikdo nikam nespěchá, všichni si jenom slovně řeší své problémy. A je to fajn, ani jsem nečekal, že mě nějaký „vážný“ Allen takto zaujme, což však stále neznamená, že bych ho v komičtější poloze neměl raději. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Eodeon, Anio (02.09.2007)

Skvělý film, v některých momentech mi přišel až geniální (jakkoli to klišé nemám v kontextu mluvení o filmech rád). A fascinující herecká kreace Geraldine Page, byť jsem její postavu asi nedokázal pochopit (pokud to vůbec lze). Pro někoho, kdo má Allena zaškatulkováno jako autora konverzačních komedií, může úvodní rozjezd znamenat až šok, jak moc je to jiné. Což je dobře, protože to jen dokazuje stupiditu tohoto stereotypního vnímání (a to nejenom v případě tak všestranného tvůrce, jako je právě Woody Allen). Navzdory tomu, že mi to přišlo jako dost depresivní film, mě to hodně bavilo, ty postavy jsou prostě napsané tak dobře, až to není možné (téma lidí bez talentu a sebereflexe mě fascinuje už dlouho - jak má vlastně člověk poznat, že mu talent skutečně chybí?), a celou dobu během sledování ve mně sílil pocit, že to celé musí skončit tak, že někdo zemře, což se taky potvrdilo. Myslím, že to je hodně inspirativní film, nad kterým by se dalo dlouho přemýšlet, co o nás vypovídá, eventuálně i na něj umělecky reagovat. Btw. hudbu to absolutně nepotřebuje a nechyběla mi tam v jediné scéně. (23.03.2021)