Saint-Cyr

Poněkud rozvleklé drama o ženě, která nepochopila, že svobodná vůle vštěpovaná násilím přestává být svobodná. Když pominu fakt, že díky oficiálnímu textu distributora jsem čekala něco úplně jiného, tak to nakonec nebylo tak zlé. Konkrétně herecké obsazení se velmi povedlo. Vyzdvihovat Isabelle Huppert je zbytečné, kdo už ji někdy viděl, ten ví. Mě ale mnohem víc zaujala ta bruneta v hlavní roli dívky, která se jako jedna z mála odváží vzepřít se nezdravému vlivu internátní výchovy. Myslím, že právě její fascinující tvář, společně s tou experimentální hudbou, si budu z celého filmu pamatovat nejvíc. (21.12.2009)

Ukázka toho, že i když vybrakujete kostymérnu a pronajmete zámek, neznamená to, že natočíte slušný film. Mám pocit, že autoři viděli Trhliny, zezelenali závistí a tak nechali vypučet neduživé napodobenině, která by místo filmového plátna potřebovala panáka pesticidu. Je to takový autenticky špinavý historický film. O dokonalosti tu žvaní hodně nedokonalé exempláře, příběh je vybledlý a místy plesnivý a film jako celek působí jako něco, co léta přežívalo v zásuvce prastarého sekretáře kdesi ve vlhkém sklepě, bohužel to někdo našel a teď s tím mává, jakoby šlo o konečně pravou deklaraci nezávislosti. Ztráta času, zajděte si radši na prohlídku Kokořínu. (05.04.2018)

Film, který musí získat pozitivní hodnocení, přestože komplexně se nejedná o bůhvíjak poutavé dílko. Děj sem tam pokulhává a závěr je nedotažený, ale film dokázal jinou důležitou věc. I když má nepopiratelně slabiny, nemohla jsem se od něj odtrhnout, protože jsem byla zvědavá, co se odehraje v dalších minutách. Je pravda, že většinou mé očekávání bylo naplněno zklamáním, ale stejně jsem dál koukala jako u vytržení. Pokud že vás jakýkoliv film dokáže takovýmto způsobem přišpendlit k obrazovce, splnil dokonale svůj cíl. Filmy se přeci točí proto, abychom na ně "civěli". (28.12.2009)

Já kvituji už jen to, že se někdo ve filmu odváží zpracovávat tak nudné téma, jakým projevování vkusu a osobní úrovně je. Vlastně mám dojem, že se jedná o výsostně literární téma, a v tomto filmu bohužel postrádám jistou estetickou přidanou hodnotu. Váha sdělení však vychází z něčeho dodnes aktuálního - dobře to vystihla Cherita: "svobodná vůle vštěpovaná násilím přestává být svobodná" - že je více než potřebné o něčem podobném hovořit. Myšlenky ohledně změn ve vzdělávání jsou dnes nesmírně palčivé (nebo určitě brzy budou). Zde vykreslený děj totiž podle mě kopíruje náš současný trend. V Saint-Cyr se milenka krále rozhodne na základě svých zkušeností vzdělávat mladé dámy tak, aby neopakovaly její chyby, nicméně si neuvědomuje limity takového předávání zkušeností a limity samotné společnosti. Nejde totiž ani tak o předávání informací, jako o přenos pocitů, dojmů a celkově životního stylu. Na začátku k výchově přistupuje velmi svobodně, nicméně se necítí být s výsledkem spokojená. Místo aby její svěřenkyně vystupovaly jako sebevědomé a soběstačné emancipované bytosti, směřují ke konformitě svých předem připravených společenských rolí. A utvrzuje je v tom i patriarchální prostředí. Reakcí paní de Maintenon je jakýsi protiútok fanatickým katolictvím. Nejenže se tím likviduje osobitost každé z dívek, ale nesvoboda postupně přerůstá v teror a výchova v manipulaci. Z podnětného, příjemného prostředí, které vytvořila žena s vkusem, společenským vlivem a mocí, se stává dusivý klášter postižený strachem stárnoucí hříšnice. (21.03.2016)

Film měl skvělý rozjezd, velmi zajímavé téma, které se rozvíjelo tak do polovičky filmu. Pořád jsem čekala, jak to dopadne, co bude s dívkami, jak je ovlivní výchova v internátní škole, jak se začlení do normálního života, jestli se vrátí domů nebo jejich cesta díky této výchově se bude ubírat úplně jiným směrem a zatím nic.... (21.04.2011)