Červená želva

Má to něco do sebe. Díky tomu, že je příběh vyprávěný beze slov, je v něm cítit daleko více emocí. Nadruhou stranu je to v podstatě úplně o ničem. Příběh o samotě, znovunalezení sebe sama skrze katarzi, která ale není nikterak velká. Animace slabší, ale co za to opravdu stojí, tak je hudba, která je vskutki dokonalá. Melancholické tóny a filharmonické skladby jsou opravdovým pohlazením na duši. Celou dobu jsem se nemohl zbavit nutkání, že se mi film snaží předat nějaké poselství, ale nedokázal jsem moc přijít na to, jaké konkrétně má být. Za mě 65%. Škoda, čekal jsem víc. Francouzi se pořád ještě mají co učit. (19.05.2017)

Příběh beze slov, který toho řekne více než mnohé jiné. Spoiler: Osamělý trosečník se snaží odplout z tropického ostrova , v cestě mu však stojí červená želva. Tu se následně snaží zabít, ale najednou je mu jí líto- a v tu chvíli se ze želvy stává mladá,krásná žena. Oba pak prožívají celý život, včetně narození dítěte a smrti. Japonsko-francouzky poetický film vytváří mix mezi francouzkou komedii a asijským dramatem. Mistrovsky zvládnutá animace dává filmu správnou atmosféru. Film je povětšinu děje docela smutný, zcela odlišný např. od Modré laguny...95% (25.03.2017)

Presne také aké som potreboval aby to bolo. Meditatívne, pomalé a vo svojej jednoduchosti veľmi krásne. Nadprirodzený motív využitý veľmi citlivo a príbeh jedného stroskotanca so všetkými malými drámami aké sa len na opustenom ostrove môžu stať, využíva Dudok de Wit k potvrdeniu umeleckého zámeru. Červená korytnačka sa tak pre mňa stáva po dlhom čase animákom aký nie len pohladil na duši ale aj potešil srdce. Nižšie hodnotenie dať nemôžem. Pre mňa animák roka. Hudba nádherná. (27.11.2016)

Toto dielo zobrazuje v podstate jednoduchý, možno až banálny príbeh o stroskotancovi, ktorý sa snaží prežiť na opustenom ostrove. Počas celého filmu nepočujeme ani jedno slovo, hoci je zrejmé, že hlavný hrdina nie je nemý. Dokonca ani presne netušíme v akom časovom období, či kde konkrétne sa nachádzame. Na druhú stranu tu však nesledujeme nejaké doslovné objavenie „strateného raja“. Okolitá príroda dokáže byť drsná a krutá. Zároveň však aj podmanivo krásna a upokojujúca. Ako vždy, keď nad ňou človek nemá moc, stáva sa predmetom úžasu i strachu. S tým súvisí aj dôraz kladený na cyklus. Či už hovoríme o striedaní ročných období, dňa a noci, o opakujúcom sa prílive a odlive alebo o vedomom i nevedomom nasledovaní krokov svojich rodičov. Kolobeh prírody je tu dominantný a život hrdinu je len jednou z jeho súčastí.Všetko je skrátka lyrické a pomalé. To však v tomto prípade neznamená nudu. Je to skôr ako posedenie v lese po poriadne hektickom a dlhom dni. (11.06.2019)

Pěkně se na to dívá. Proto to hodnocení, ale... nebylo by na škodu, kdyby tomu odpovídal i kvalitní scénář. Hodně řídký děj, přitom tvůrce opomněl takové momenty, jako je např. s blížení trosečníka s děvou, období těhotenství, nebo samotný porod. Tam přece mohl natočit ty nejkrásnější scény. Nevím, zdali to byl záměr, ale v celém filmu se nedočkáte záběrů z blízka, detailů tváře, všechno jen zpovzdálí. Jak jinak pak zobrazit emoce?! Jak jsem napsal, je to krásné, ale myslím, že tvůrce si kapánek zjednodušil práci. Tomuto pojetí by více slušela krátkometrážní stopáž. V rámci žánru za 4. (24.06.2019)