Červená želva

Příběh beze slov, který toho řekne více než mnohé jiné. Spoiler: Osamělý trosečník se snaží odplout z tropického ostrova , v cestě mu však stojí červená želva. Tu se následně snaží zabít, ale najednou je mu jí líto- a v tu chvíli se ze želvy stává mladá,krásná žena. Oba pak prožívají celý život, včetně narození dítěte a smrti. Japonsko-francouzky poetický film vytváří mix mezi francouzkou komedii a asijským dramatem. Mistrovsky zvládnutá animace dává filmu správnou atmosféru. Film je povětšinu děje docela smutný, zcela odlišný např. od Modré laguny...95% (25.03.2017)

Žena je želva, která muži brání odplout pryč. Připomenutí, že ty nejjednodušší příběhy jsou těmi, která dávají vyprávění vůbec smysl. Červená želva oslavuje prostotu života způsobem, který by se mnou neměl tolik zamávat už jen proto, že byl vyprávěn tolikrát předtím. Jednoduchosti se podobenství podřizuje na všech úrovních. Animuje se bez excesů, v plochách jednoduchých textur a řečí srozumitelných symbolů, s vybranou štítivostí vůči kýči, který v podobných případech číhá za každým rohem. Pro jistotu se zcela rezignuje na slova a skoro i na hudbu. Rejstřík dramat je velmi skromný - dojde jen na ta, která se týkají každého z nás. Animované přitakání mne po osmdesáti minutách opustilo zvláštně vděčného. (04.03.2018)

Je až neuvěřitelný, kolik alegorie, melancholie a kreativity dokázal režisér Michaël Dudok de Wit využít ve svém celovečerním debutu na rozmezí 'pouhých' 80 minut.... 'Červená želva' je totiž komplexním magicko-realistický příběhem jednoho lidského pokolení, který fenomenálně využívá modus operandi poměrně jednoduché premisy klasické robinzonády, a následně ji implementuje do dechberoucí meta-fyzické epopeje, která alegoricky vypovídá o nezlomné vůli člověka, jeho regeneraci, o smíření s nevyhnutelným koloběhem života, poznání sebe sama, či souznění s přírodou. Snímek mistrovsky kloubí to nejlepší z japonské a francouzské animace v neskutečně pestrou vizuální škálu, jejíž impozantnost primárně tkví v podmanivé paletě akvarelových barev. Zároveň klade důraz na malebnou poetiku jak od Miyazakiho, a až komiksově vyhlížející minimalistickou kresbu jak od Hergého, a v neposlední řadě umně komunikuje s divákem skrze úchvatnou lyrickoepickou obrazotvornost, čímž utváří impresionistické scenérie stylisticky a esteticky čisté jak panenská blána. Laicky řečeno: tohle dílko nejenže splňuje, ale naprosto přesahuje ekvivalent tzv. vizuálního story-tellingu - jde totiž přesně o ten specifický typ meditativního filmu, který dominuje v rámci percepční roviny, díky čemuž velice intenzivně atakuje intuitivní vjemy diváka. Vše posléze umocňuje famózní hudební podkres Laurenta Péreze del Mara, bez nějž by onen unikátní prožitek nebyl kompletní.... Smekám jak tvůrcům, tak samotnému studiu Ghibli. Tato emocionální odysea je jednoduše synonymem nespoutané tvůrčí svobody neznající jakýchkoliv kreativních mezí a celkově posouvající hranice pojmu transcedentálního filmu - a jestliže vás snímek tak či onak přivede do tranzu, poddejte se mu, nebudete toho litovat. Absence dialogů či monologů je pouze nedocenitelným pozlátkem navíc. Již jen záleží na divákovi, jak bude číst v existenciální či environmentální intertextualitě skryté mezi řádky, a jak si následně vezme k srdci ono spirituální poselství o tom, že každý v životě nutně potřebuje svou Červenou želvu, neboli spřízněnou duši. Inu, ve fantazii se přeci meze nekladou.... [VERDIKT: redefinice transcendentálního/spirituálního/meta-fyzického/meditativního filmu. Absolutní povinnost pro všechny cinefily a fanoušky artových animáků. 10 želvích ovulací z 10] 🐢💚 (26.04.2020)

Presne také aké som potreboval aby to bolo. Meditatívne, pomalé a vo svojej jednoduchosti veľmi krásne. Nadprirodzený motív využitý veľmi citlivo a príbeh jedného stroskotanca so všetkými malými drámami aké sa len na opustenom ostrove môžu stať, využíva Dudok de Wit k potvrdeniu umeleckého zámeru. Červená korytnačka sa tak pre mňa stáva po dlhom čase animákom aký nie len pohladil na duši ale aj potešil srdce. Nižšie hodnotenie dať nemôžem. Pre mňa animák roka. Hudba nádherná. (27.11.2016)

Pěkně se na to dívá. Proto to hodnocení, ale... nebylo by na škodu, kdyby tomu odpovídal i kvalitní scénář. Hodně řídký děj, přitom tvůrce opomněl takové momenty, jako je např. s blížení trosečníka s děvou, období těhotenství, nebo samotný porod. Tam přece mohl natočit ty nejkrásnější scény. Nevím, zdali to byl záměr, ale v celém filmu se nedočkáte záběrů z blízka, detailů tváře, všechno jen zpovzdálí. Jak jinak pak zobrazit emoce?! Jak jsem napsal, je to krásné, ale myslím, že tvůrce si kapánek zjednodušil práci. Tomuto pojetí by více slušela krátkometrážní stopáž. V rámci žánru za 4. (24.06.2019)