Vážený občan

Kdyby se film netvářil až tak moc průměrně, tak by vlastně nebyl vůbec špatný. Průměrná filmařina tu totiž naráží na lidskou absurditu, ne nepodobnou té od Hrabala. Jen s tím rozdílem, že opravdová zábava přijde asi až po hodině filmu, u kterého se do té doby takřka unudíte k smrti, abyste zjistili, že s těmi místními Argentínci taky vlastně může být docela zábava. Každopádně uznávám, že postava akademika Daniela, který získal Nobelovu cenu a dnes trpí absolutní depresí z lidské prázdnosti, byla hodně dobře vymyšlená. On náraz fanouška a spisovatele občas může být pěkný průser... (23.12.2018)

Argentinci jsou temperamentní a suprupřímní, Evropa pro to má nevím proč synonymum nebezpečný. A stejnou opravdovost vdechli Gastón s Marianem i tomuhle filmu, který mě rozložil jak jednotlivými částmi, tak výsledným vyzněním. Toho si cením na pět hvězd, protože častokrát je to spíš tak, že přijde buď supr pointa, ale dvě hodiny před ní je to nuda anebo je to dvě hoďky príma, ale k ničemu se nedojde. Vážený občan vás nenechá chvíli na pokoji, když budete chtít dát vaší mozkovně dost zabrat, a navíc si budete muset udělat čas, abyste postřehli ten přechod z grotesky na hořké drámo. Plus já si z toho beru ještě i ponaučení, abych až dostanu Nobelovu cenu, poslal k nám na vesnici leda pohled. (29.09.2017)

Neodbytnou součástí filmového díla je jeho estetická stránka, jeho vizuální zpracování. Pokud obraz vypadá tak, jako by ho někdo natočil na foťák, pokud záběrování vypadá tak, jako by nad tím nikdo nepřemýšlel (nebo přemýšlet neuměl) a pokud střihová skladba vypadá tak, jako když onen člověk střihá snad poprvé v životě, pak mi přijde absurdní, že se něco takového vůbec může promítat v kině. Vydržel jsem asi prvních 30 min a i to považuji za úspěch. (04.10.2017)

V první řadě vynikající sociální drama, velmi slušně odvyprávěné, plné silných kontrastů. Do velkého světa Daniela Mantovania, spisovatele, jenž s úsměvem odmítá pozvání od Japonska přes Evropu až do USA, znenadání zasáhne blesk nostalgie. Dobrovolně a snad i s trochou naděje se vrací, ale spíše jen znovu seznamuje s nekompromisním světem buranským...s postavami svých románů. Na nostalgii, natož na seznamování, již ale není čas, je třeba znovu utíkat, nejlépe stejnou cestou, jako před čtyřiceti lety. Daniel má konečně námět na novou knihu. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (21.11.2017)

Výborné komediální drama se v druhé půlce umně přehoupne do sociální sondy malého městečka a dělá to otevřeně, nesmlouvavě, zcela bez příkras.. Příběh úspěšného a bohatého spisovatele, který po 40 letech přijede navštívit rodnou hroudu, mě obveselil, rozesmál a zároveň rozesmutněl pravdivostí.. Charismatický Oscar Martínez opět vynikající a to, co by se dalo snímku vytknout, rychle zapomenu, není to podstatné.. (26.07.2022)