Naušika z Větrného údolí

Nakonec to byl přece jenom velmi pěkný film. Ze začátku mne moc nezaujal, neměla jsem chuť na poučování "obor ekologie", ale pak si mne kdesi, v nějakém bodu, film získal a já doufala, že bude ještě chvíli trvat. V tomto případě mě Mijazakiho fantazie a schopnost utvořit příběh nezklamala. Neholduju filmům s ekologickým podtextem, ale tenhle jako jediný bych si pustila klidně znovu. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl hudební doprovod - nevýrazný, nemasný-neslaný, snad jen v jediné chvíli mi tam pasoval (ve smyslu "Ano, sem se nic jiného opravdu nehodí"), přesto to filmu neubralo na kráse. EDIT. 28. 1. 2017 - je zajímavé, jak se člověku mění vkus. Po téměř sedmi letech jsem na filmě byla v kině a nejvíc si nakonec užila hudební doprovod, který od Hisaišiho považuji za jeden z nejlepších. Naopak samotný film mi přišel možná až moc zdlouhavý, nedokázala jsem udržet pozornost, a tak z původních 5* snižuji na 4*. Něco mi tam na to plné hodnocení chybělo. (20.02.2010)

Zámer vidieť všetky filmy, ktoré užívatelia ČSFD zaradili do najvyššej trojstovky, prináša so sebou aj nutnosť pozrieť si filmy ako je tento. Filmy s celkom príťažlivou grafikou, s vynaliezavým zobrazením fantastického sveta, ekologickým ladením na hranici únosnosti a úplne neúnosným dejom a dialógmi. Síce som ho dopozeral do trápneho konca, ale pridelené tri hviezdičky sú najmä výrazom mojej dobrosrdečnosti a viery v to, že tieto filmy majú svoju divácku klientelu. (05.07.2013)

Mijazakiho animáky jsou de facto jediné, jimiž se nechám  uchylizovat po japonsku. Těžko říci, čím to je. Přes veškerou dystopickou bezbřehou fantazii,  sdělované ekologické a pacifistické poselství se nedá nevnímat velmi  krátká vlající sukénečka nedospělé Naušiky a pod ní nic... Naštěstí tedy animačně opravdu nic, co by stálo za nějakou pozornost., ale už hen ta i dalších pár náznaků napovídá, že Hajao byl krátce po čtyřicítce ještě vcelku nevybouřený obroň japonské imaginace. Ve srovnání třeba s Cestou do fantazie, kde jsem nic podobného už nevnímal (nebo ještě?) je Naušika krapet víc pedo, no. Čtyři. (17.01.2023)

Miyazakiho imaginace je obdivuhodná, v pravém slova smyslu mytopoetická, jeho umělé světy jsou bohaté na překvapení a přitom věrohodné a živé. Také Naušika z Větrného údolí představuje velice šťavnatý plod autorovy fantastické představivosti. Snad trochu zvláštní, ne však nesympatická, může pro našince být ona pohanská v japonském cítění zakořeněná mytologie v pozadí většiny jeho filmů, která ukazuje dobro jako stav harmonie s božskými silami v přírodě a zlo jako nevědomostí způsobená násilná narušení tohoto řádu. Stejně zvláštní a o poznání méně sympatická je však režisérova pedofilií poněkud zavánějící potřeba poodhalovat každých pět minut hrdinčinu zadnici. Podobné úlitby chlípnosti odrostlejších diváků působí v pohádkovém dobrodružném filmu jako pěst na oko. (15.04.2007)

Naušika byla první ze série velkofilmů, které Miyazakiho proslavily po celém světě, ale shodou okolností jsem se k němu dostal až jako k poslednímu - tudíž v době, kdy už jsem důkladně poznal jeho rukopis, výtvarný styl a způsob vyprávění, takže mě nemohl ničím překvapit. Je to určitě velkoryse zkonstruovaný obraz alternativního světa a lze obdivovat režisérovu fantazii, ale zároveň tomu schází větší plasticita postav, propracovanější myšlenkový svět, protože tyhle zjednodušené ekoaktivistické představy jako by vypadly z dílny Greenpeace včetně té mytologie a la "bohyně Gaia". Po výtvarné stránce se Miyazaki opakuje a podobně jako kdysi Disney vlastně vytváří na své postavy jakousi šablonu. S postavami jsem se nedokázal nijak ztotožnit právě proto, že byly tak ploché. V téhle fázi své tvorby ještě Miyazaki škatulkoval své hrdiny na výrazné klaďasy a podlé zlosyny podle černobílého vidění béčkových filmů. Takhle jednoduše pojatá moralita na mě zkrátka nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (20.11.2011)