Můj soused Totoro

V podstate veľmi jednoduchý príbeh o dvoch dievčinkách, ktoré sa i s otcom presťahovali do malebného prostredia peknej dedinky s milými ľuďmi. A ako bonus získali za suseda dobráckeho lesného ducha, s ktorým zažívajú síce banálne ale celkom roztomilé dobrodružstvá... Aj napriek tomu, že sa tu nič prevratné nedeje - dievčinky si len pobehujú, skáču, alebo sa vozia na mačkobuse a ani po emotívnej stránke to nie je bohviečo, má to svoju zvláštnu, typicky ukričanú japonskú atmosféru, ktorá ma dokázala zachrániť pred nudou. 60/100 (26.10.2016)

Bez kontextu miestnych kultúrnych tradícií som zostal trochu stratený v preklade. Popravde tie "väčšie" Mijazakiho príbehy ma oslovujú viac než tie, kde decká spoznávajú nejaké nestrašidelné strašidlo, ako napríklad ešte v Ponyovi. Je to ale milé, avšak stále viac pre deti než pre dospelých, čo nie je nutne výčitka. Každopádne tu máme riešenie pre bratislavskú MHD, nikto tam ale za tých vyše 30 rokov od vzniku tento film evidentne nevidel. Po oboznámení sa s kontextom sa k filmu vrátim. (04.03.2021)

Zatial som videl od Miyazakiho 3 filmy: PRINCEZNA MONONOKE (1997), CESTA DO FANTAZIE (2001) a ZAMEK V OBLACICH (2004). Totoro je moj stvrty film a cim viac som sa nan tesil, tym viac ma sklamal a opät preto, lebo som mal uplne ine ocakavania. Prvych 50 minut som sa pozeral na hodinky a cudoval sa, preco sa v tom filme vlastne nic nedeje, okrem prveho stretnutia Totora asi po polhodine. Teraz neviem, ci som ten film mal brat prilis vazne, ako nejaky animak o rodinke, kde matka lezi chora v nemocnici, otec sa stara o 2 deti, ktore sa hraju a zoznamuju sa s niecim nadprirodzenym v ich novom dome, ale aj mimo, alebo ma to malo strasne bavit. Samozrejme, keby som mal 10 rokov, vnimal by som to uplne inak, ale tie spominane predchadzajuce filmy, ktore som od Miyazakiho videl ma bavili omnoho viac, pretoze vsetky 3 filmy mi hned od zaciatku ukazali, kam sa budu poberat. Od Totora som nevedel, co mam ocakavat a zial z mojho pohladu sa mi zdal byt ten pribeh prilis nudny a pomaly, bez nejakych dobrodruznych napinavych postav, pretoze najnapinavejsi tu bol asi ten telegram z nemocnice... 09.02.2010 ______ V anglickej verzii: Dakota Fanning - (Satsuki) +++ Cheryl Chase - (Mei) +++ Paul Butcher - (Kanta) +++ Pat Carroll - (Pestúnka) +++ Tim Daly - (Profesor Kusakabe) +++ Steve Kramer - (Farmár) +++ Lea Salonga - (Pani Kusakabeová) +++ Gregory Snegoff - (Otec) +++ Frank Welker - (Totoro) +++ Hudba: Joe Hisaishi +++ (09.02.2010)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)

Myslela jsem si, že na Kiki a jejího roztomilého kocourka Jijiho nic nemá - a pak přišla Satsuke se svou úžasnou sestřičkou Mei - copatou špiónkou s věčně odřenýma kolenama a ušmudlanou pusou, rozverným čertíkem, jehož andílkovskému pohledu a stékající slzičce po buclaté tvářičce prostě nikdo neodolá a já jsem ještě teď v šoku z toho, jak moc jsem se v ní viděla... Tomuto já říkám dokonalá identifikace s hlavním hrdinou. (10.07.2007)