Můj soused Totoro

Přestože Totoro sám je naprosto perfektní plyšák, kterého bych hodně chtěl doma, celkově jde o zatím nejslabší miyazakiovku, co jsem viděl. Laťka je sice dost vysoko, takže to pořád znamená čtyři hvězdy, ale tentokrát nesousedí s pěti, ale třemi. 70% A to těsně. Nadpřirození tvorové se mi do příběhu nějak nehodí a jindy hutná atmosféra funguje jen částečně. Relativní zklamání. (20.06.2010)

Je sice ocivine, ze Miyazaki tento film nasmeroval hlavne pre detske publikum, avsak ta neobicajna krasa, ktoru dokaze vlozit do jednotlivych obrazov, ta magia ktora z obrazovky na divaka priam sala, ta fantazia a jemna, prenadherna animacia.......aj ked budem mat 60 (ak sa dozijem) tak si to pozriem znova. (9/10) (07.08.2007)

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100% (31.07.2017)

Scénář: Hayao Miyazaki .. Venkovské zasnění bez nosného příběhu, jen líné blbnutí prozelenalým hájem (ekolog Miyazaki dává dětem jasně vědět, že je správné sázet a ctít stromy). Absence hlubšího děje a nějaké zápletky dosti ubírá body. Přišlo mi to jako vytržení několika málo epizod (přistěhování se, nemocná maminka, objevení Totora - vše zahuštěno holčičím pištěním) z nějakého většího celku, které právě díky tomu působí značně chudě a nevyužitě. Pravda, Tonari no Totoro krásně hraje i vypadá, ale na výraznější zahřátí mé současné "dětské duše" už nestačí. S nižším věkem jistě roste i hodnocení. Lepší tři - 65%. (16.04.2008)

Jsem malá holčička, prší a já již trochu unuděně čekám na příjezd autobusu, pozvednu víčka a božínku to je neuvěřitelné – co to tam stojí ? - Dle mého názoru je Můj soused Totoro jeden z nejjaponštějších a také nejdospělejších Mijazakiho filmů. Určitěje dospělejší než dobrodružná Naušika či Mononoke. (To říkám s veškerou úctou k nim.) Totoro – je méně narativní a mnohem více pocitový příběh. Je založený na náladě jednotlivých okamžiků. Důležitý není celek - nenechte se zmáhat uvažováním kam to spěje a kdy už to tam dospěje. Naopak podstatné jsou jednotlivé chvíle a jejich emotivní zabarvení. Mijazaki, který vždy rád plnil své filmy odkazy na evropskou minulost, zde zůstal věrný čemusi intimně blízkému – japonské rodině. Pomalé budování atmosféry se skládá z mixu odloučení a melancholického smutku náhle prozářeného extatickou radostí, přídechu tajemství a tajemna. Důvěrně známá krajina dětství, v níž ti malí žijí a nám dospělým zůstávají alespoň nezřetelné vzpomínky. Věřím, že tenhle film může být srozumitelný každému – dětem i dospělým. A ta scéna na zastávce autobusu je možná nejlepší scénou v dějinách anime tvorby. PS: Ok. Napřed jsem to chtěla ignorovat, ale už je těch lidí mnoho. Všem těm, kteří tvrdí, že Mei je moc uječená, chci vzkázat, že zřejmě nikdy nevychovávali batole. Anebo se setkali s nějakým zvláště bezproblémovým. Mně přišla Mei naprosto realistická a právě vychovávám druhé. Mimojiné: Stále mě dojímá scéna s kukuřicí a kozou. Koza je pro maličkou Mei adekvátní obludou, proti které musí za každou cenu ubránit kukuřici. Ta má totiž uzdravit maminku a symbolizuje vlastně maminčin návrat domů. I když je ta koza děsivá, kukuřice se nesmí vzdát a musí ji mamince doručit, protože je zárukou jejího návratu. PS. PS. : http://www.rejze.cz/recenze/totoro.html - tady o čem to podle mne je. (19.08.2006)