Můj soused Totoro

Milá pohádka, první pohádka, kterou jsem viděl s dcerou, myslím, že to bylo intelektuálně na její úrovni. Snažil jsem se užívat si tu milou část toho všeho. Tu rodinnost. Bydlení na venkově. Rodinný domek. Saze. Duch lesa. Totoro. A tak no. Děj tu nečekejte a stejně je tu tak nějak vše napříč generacemi. (02.10.2023)

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100% (31.07.2017)

80% - Zase jedna podivnost... Celý film jsem si říkal, jaký to má smysl, proč koukám na vřískající holky, a co je vlastně ten Totoro zač... Závěrečných 20 minut mě ale přesvědčilo o vyskoých kvalikách tohoto animáku. Zatímco začátek působí velmi dětským dojmem, až má starší divák pocit diskriminace jinou cílovou skupinou, závěr osloví každého. Výborný optimistický animovaný film Tonari no Totoro stojí za shlédnutí, pokud nespěcháte, a jste ochotni nechat se unést krásnou naivitou dětského světa. (27.01.2006)

Přestože Totoro sám je naprosto perfektní plyšák, kterého bych hodně chtěl doma, celkově jde o zatím nejslabší miyazakiovku, co jsem viděl. Laťka je sice dost vysoko, takže to pořád znamená čtyři hvězdy, ale tentokrát nesousedí s pěti, ale třemi. 70% A to těsně. Nadpřirození tvorové se mi do příběhu nějak nehodí a jindy hutná atmosféra funguje jen částečně. Relativní zklamání. (20.06.2010)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)