Umberto D.
Umberto D.
Umberto D.
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
G.R. AldoHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Carlo Battisti, Maria Pia Casilio, Lina Gennari, Ileana Simova, Lamberto Maggiorani, Memmo CarotenutoVOD (2)
Obsahy(1)
Umberto D. je úředník ve výslužbě, pobírající penzi, která stačí sotva na jídlo. Jeho jediným přítelem a společníkem je milovaný pejsek Flik. Sledujeme postupné vytlačování starého Umberta na okraj společnosti – neustálé hádky s domácí o výši nájmu, choroba, která ho přivede do nemocnice, ponižující setkání s bývalými kolegy, kterým Umberto nechce přiznat plný rozsah své chudoby. Když už starý muž neví, jak dál, zvažuje i nejzazší možnost – dobrovolný odchod ze světa. Co však bude s Fraikem? (Cinemax)
(více)Recenze (82)
Pro italský neorealismus obligátní téma boje jednotlivce s nepříznivou sociální situací, tentokrát zaměřené na přežívání starého pána, kterému zbyl jediný opravdový přítel - pes Flik. Je skoro trestuhodné, že Carlo Battisti se už nikdy v žádném dalším filmu neobjevil (původní profesí byl lingvista, což ještě zvyšuje hodnotu jeho výkonu). Před kamerou působil jako naturščik neuvěřitelně přirozeně a na jeho Umberta Domenica Ferrariho jen tak nezapomenete. ()
Silná ukážka krásy neorealistického filmu - príbeh je tentokrát silne minimalistický, neherci tradične presvedčivý (silnejšie (ne)herecké výkony sa okrem neorealizmu dajú vidieť snáď len v iránskej kinematografii) a sociálnokritický útok o to pôsobivejší, že útočí na emócie a darí sa mu to viac než dobre (áno mal som v závere slzy na krajíčku - vlastne nie len v závere, silné scény boli aj hľadanie Flicka). Podobný pocit bezmocnosti vo mne pred časom vzbudil Robin Williams v Express fote (ten však bez soc. kritiky). Od jeho pôsobivej kreácie som podobne zúfale osamelého hrdinu nevidel (Carlovi Battistimu - predstaviteľovi Umberta D. hrá však do karát, že je neherec a napriek tomu stvárnil postavu opusteného starého muža s obrovskou dávkou charizmy a uveril som mu každé gesto). Celkovo ide o prekrásny smutný film, ktorý na svojej aktuálnosti a naliehavosti nestratil ani po rokoch a dokáže stále chytiť za srdce. ()
Můžete mít cokoli proti neorealismu, ale když se na tenhle snímek podíváte, tak prostě musíte být dojati. Je to tak krásný a přitom jednoduchý příběh, který je krutý, ale zároveň je tak plný naděje a touhy žít, že je až neskutečné, jak bylo možné všechno tohle spojit do jednoho fungujícího celku. Malý velký film. ()
Po filmu Zloději kol další minimalistické dílo zachycující krutost tehdejší doby. Další perla světové kinematografie. 90%. ()
De Sicu nepovažuji za režiséra, kterému se všechno daří. Pokud se mu však zdaří, potom je i maximální hodnocení nepostačující. Kresba osamělého penzisty (podobně jako okradeného cyklisty) je nesmírně živá i životadárná. Všechny čáry jsou jasné, ostré, nikde nic nechybí, nikde není nic navíc. Smekněme a pojďme dál... ()
ocenenia : MFF Cannes 1952 - Nominácia na 1. cenu ()
Žel pro mě spíš případ nějaké historické glorioly než skutečného zážitku i v 21. století. Průměrný příběh s průměrnými herci... ()
S postavami se tu sice mohlo (a mělo) pracovat líp, protože pak v určitých chvílích působí poněkud černobíle, ale tyhle slabiny mi částečně vynahradil naprosto perfektní závěr, takže těch slabých pět nakonec rád dám. Tohle se De Sicovy opět povedlo, sice ne tak moc jako Zloději kol, ale opět mi to přišlo dost dobře vedené, opět to je celkem silné, opět to má působivou atmosféru a opět to má i naprosto precizní filmařskou stránku. Co se v tom budu pitvat (ačkoli některé scény by se daly skutečně rozsáhle rozebírat), prostě se jedná o další kvalitní neorealistický film. Naštěstí. Slabých 5* ()
Ano, silný, emociální film o lidech, kteří dokáží ještě ve svém životě používat srdce a o lidech, kteří to nedokáží. Ovšem čas se na tomto filmu notně podepsal a spousta scén je již neaktuálních... co do výpovědní hodnoty řadím Umberta D kvalitataivně o jeden bodík nad Děti ulice. ()
Učiněný klenot mezi starými filmy. Mít tak TOP 20 nejlepších filmů, jistě si Umberta D. do druhé desítky zařadím. Některé filmové scény (žebrání na ulici a Umbertův věrný pes) mě docela dostaly. ()
Nuda k posrání #140. Viz Osvícení. 10% ()
Dalsi klenot z vlny italskeho neorealismu. Asi ne tak silne jako treba Zlodej kol nebo Zazrak v Milane... Presto De Sica udrzel latku vysoko. I kdyz se to dnesniho divaka asi uplne netyka, Umberto D. ma bezpochyby co rict i dnes. ()
Úžasný film! Příběh o jednom životem unaveném a ztrápeném penzistovi, který má jen svého milovaného psa, v kterém nalézá svůj jediný smysl života. Skvělý herecký výkon neherce Carlo Battistiho. Sekvence odehrávající se v útulku musí chytnout za srdce snad každého... ()
Vynikající drama, nemyslím si ale že o soudržnosti, o Itálii, o důchodci, spíše o zrajících se myšlenkách, kdy není v kapse nic a není ani úniku, a stejně nás nutí žít když máme to štěstí a můžeme se o někoho starat. Někdo blízký nám dává sílu. A pes proto, protože chce říct že i on k tomu stačí. Třeba nemám pravdu, každopádně ale dvojice Battisti a Maria Casilio byla dobrou volbou, zahráli to tak že na nás netlačí ta drama nesnesitelně. Remakeod Francis Huster se nepovedla. 4/5 ()
"Ejhle, člověk!" Oslava neorealismu ve své plné síle a nezahálčivé podstatě. ()
Na tenhle film mi chyběla odvaha, tak jsem ho vzdal.. ()
Příběh, jehož autoři si práci nekomplikovali a ve stopách Zlodějů kol vytvořili stejně individuální paralelu z jiné sociální skupiny, rovněž s možností zobecnění. Výsledek v neorealistické stylizaci působí se znalostí předchůdce trochu schematicky nebo až občas vypočítavě, ale nenucenému herectví představitele hlavní role a silnému závěru se dá přiznat sdělnost a působivost. 3-4* ()
Klenot realistické školy, který opět problémy poválečného světa ukazuje formou konkrétního, jednoduchého a přímočarého děje, točícího se kolem penzisty bez peněz. Až na velké finále se napětí a děj nestupnuje scénářem, ale vynikající prací režiséra a kamery a neméně významně zásluhou herců/neherců - C. Battisti předvádí ohromující niterný výkon, s přihlednutím k faktu že hrál za život pouze v tomto filmu je opravdu vynikající. Celé spektrum sociálních vztahů mezi různými vrstvami a bezcitnost mezi lidmi je vyjádřena sotva znatelnými ale údernými nuancemi - nejde tedy o žádnou cirkusovou sociální propagandu jak většina neorealistických filmů vyznívá z "textů distributora". Plné hodnocení nedávám pouze proto že tento mistrovský kousek stále nestačí na dle mého vrcholné režisérovo dílo ZLODEJI KOL. ()
A to já na rozdíl od kolegy gudaulina (jehož komentář jinak podepisuju od první do poslední věty) klidně řeknu, že za mě z De Sicy zatím to nejsilnější, právě díky tomu, jak se tu navzdory prudce neorealistickému tématu nedodržuje povinná puristická zachmuřenost (bez újmy na závažnosti celkové výpovědi – že se ťalo do živého, ostatně ukazuje dobové potrefené kejhání z politických kruhů) a hlavně se neberou vážně příslušná neohrabaná formální dogmata, klidně se točí v ateliéru, rafinovaně se komponuje i svítí, chudého penzistu nehraje chudý penzista, nýbrž úspěšný lingvista (zato famózně), do vedlejších rolí „lidí z lepší společnosti“ jsou s ohromně kontrastujícím účinkem obsazeni profesionální herci, zvuková stopa se neštítí přímočaře emotivní muziky – o to čistší, přístupnější a účinnější totiž ve výsledku je celé to zobrazování doby a prostředí skrz všednodennost, o to víc člověk s postavami (a jejich prostřednictvím s celou příslušnou sociální vrstvou, mnohem nenásilněji než v „žánrově čistších“ Zlodějích kol) prožívá houpačku nadějí a beznadějí, vnější pokoření i zbytky vnitřní důstojnosti – tuhle sílu nemá jen ve všech učebnicích (právem) citovaná scéna „služčino ráno“, ale celý film od tragikomické důchodcovské demonstrace až po sice tradičně otevřený, ale ve své nečekané nepochmurnosti ne-tak-úplně-neorealistický (neo-nerealistický) závěr, který spíš předjímá Cabiriiny noci, než by navazoval na Paisu či Chvějící se zemi. ()
Jeden z nejlepěích filmů o stáří vůbec. Dojemné a klasicky desicovské. ()