Muž a jeho pes

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

J. P. Belmonda mám rád. Proto, nebo snad přesto se mi tento film těžko hodnotí. J. P. mám ve své paměti spojeného s akcí a sebevědomým jednáním. Lidé, kteří celý svůj aktivní život prožívají tzv. "na plný plyn" obvykle nebývají ani ve stáří až tak pasivní, jako se nám představil v tomto snímku J. P. Belmondo. Prostě, ta role pasívního starého muže mi jaksi nesedla k osobě J. P. Belmonda. Nechci tím naznačovat, že by J. P. roli starého muže nezahrál dobře, ale měl jsem při sledování pocit, jako bych pil černou kávu, která má chuť červeného vína. Přičemž obojí mám rád. Z toho důvodu si dovolím tento bezesporu námětem zajímavý film ohodnotit pouze třemi hvězdičkami, přičemž chápu tři hvězdičky jako ohodnocení slušného, nadprůměrného filmu. Vystřihnout si hlavní roli v pokročilém věku a navíc po mozkové mrtvici zaslouží ten nejvyšší obdiv. A ten J. P. Belmondo u mě jistě má. (03.11.2009)

Nečekejte "Belmondovo Gran Torino", připravte se na film docela jiného ražení. Je smutný, pomalý a tichý. Tak jako Charlesovo stáří. Je to také film plný smutných očí - psích i lidských. Dávám čtyři, přičemž všechny jsou Belmondova zásluha. Ten člověk ani nemusí hrát, stačí mu být na plátně, existovat před kamerou, a je to. (08.11.2009)

Strašne smutný film. Až tak smutný, že ani človek nevie, čo písať. Neviem, či by sa sem hodilo pastnúť číslo účtu Slobody Zvierat, alebo radšej link na nejaký dobrý starobinec. Ono o tom storočnom starcovi a hluchom psovi už kedysi dávno spieval aj Dalibor Janda a tiež mi jeho songy pripadajú ako bohapusto nostalgické citové vydieranie. Ale kto sa nechá rád vydierať, nech sa páči, ja len doplním, že Belmondo je frajer stále a za neho tri. (18.02.2010)

Muž a jeho pes je smutným filmem o stáří. Je to též pocta několika výjimečným hereckým osobnostem. S vrásčitou tváří, bílým vlasem a třesoucí se rukou stále dokáží fascinovat a uchvacovat publikum svou elegantní přirozeností, se kterou po desítky let přiváděli diváky do transu a uznalého obdivu. Vzájemné party mají jiskření a hloubku. Stárnutí a tělesná sešlost jsou nepříjemnými společníky na konci životní dráhy. Vytrhují jednotlivce ze společnosti a nechávají je na pospas krutosti sžíravé samoty a pocitům neužitečnosti. Tehdy ztrácí život člověka svůj poslední smysl a zoufale hledá cestu vykoupení a konečného řešení. Hlavní postavou příběhu je starý Charles (dobrý Jean-Paul Belmondo) v nejtěžších chvílích vlastního života. Rychlé zestárnutí ho vhání do situace, kterou po celý život nezažil. Poslední zbytky životního elánu se vyčerpávají v prohlubující se samotě, bezradnosti a pozůstatku hrdosti. Ve dvou zorných úhlech pohledu okolí. Plné porozumění a slušnost ostře kontrastují s neochotou a odtažitostí. Svět se mění, odcizování je normou a samota způsobuje palčivější bolest. Hlavní ženskou postavou je mladá služebná Leïla (velmi zajímavá Hafsia Herzi). Je Charlesovým protikladem v rozpuku životních sil. Nerozhodnost a lehkovážnost se sváří s očekáváním, dychtivostí a soucítěním. Je Charlesovým světlým bodem, a přesto mu nedokáže a neumí pomoci. Důležitou postavou je Jeanne (zajímavá Julika Jenkins), poslední spojovací článek Charlese se životem. Rychlé viditelné zestárnutí znamená konec spojení a melancholický věčný smutek v duši. Z dalších rolí: Jeannin nastávající a laskavý lékař Robert (režisér filmu Francis Huster), starý a svérázný Charlesův bývalý vojenský velitel (pozoruhodný Max von Sydow), rekonstruující řemeslník v rozpacích (Jean Dujardin), starý Charlesův kamarád Baptistin (příjemný Pierre Mondy), pokrytecký bezdomovec (sympatický Charles Gérard), polský taxikář nespokojený se synem (příjemný Daniel Olbrychski), či strávník z charity (Robert Hossein). Taková koncentrace stárnoucích legend francouzského a světového filmu se jen tak nevidí. Film způsobil poprask díky návratu Belmonda po dlouholetých zdravotních problémech. Stáří je kurva a většina lidí se mu nevyhne. (30.01.2017)