Umberto D.
Umberto D.
Umberto D.
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
G.R. AldoHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Carlo Battisti, Maria Pia Casilio, Lina Gennari, Ileana Simova, Lamberto Maggiorani, Memmo CarotenutoVOD (2)
Obsahy(1)
Umberto D. je úředník ve výslužbě, pobírající penzi, která stačí sotva na jídlo. Jeho jediným přítelem a společníkem je milovaný pejsek Flik. Sledujeme postupné vytlačování starého Umberta na okraj společnosti – neustálé hádky s domácí o výši nájmu, choroba, která ho přivede do nemocnice, ponižující setkání s bývalými kolegy, kterým Umberto nechce přiznat plný rozsah své chudoby. Když už starý muž neví, jak dál, zvažuje i nejzazší možnost – dobrovolný odchod ze světa. Co však bude s Fraikem? (Cinemax)
(více)Recenze (82)
Vzťah Umberta a Flicka je taký silný a nádherný, že dokáže hlavnú postavu posúvať ďalej v jeho náročnej životnej púti ako dôchodcu s minimálnym dôchodkom, za to s vysokými výdavkami na živobytie (svoje i Flickove). Psík Flick je vážne skvelý a bol tou najkrajšou zložkou tohto smutného filmu... ()
Sociální drama to není to pravé ořechové pro mě, nebýt postavy psa a všeho, co ve filmu znamenala, vůbec by se mi tento snímek nelíbil... ()
Není to jen čistý neorealismus. Stejně jako Antonioni, například ve Výkřiku, v neorealismu jen krouží, podobně i De Sica jej dokáže postavit jen do okolnosti. V postavě služebné je skoro všechno... ()
Otevřený konec zhutňuje realističnost příběhu a zobrazovaných postav. Jediným východiskem pro chudého člověka je život v přítomnosti nebo smrt, a rozkročením právě mezi přítomným okamžikem a smrtí film končí – Umbertův osud zůstává záměrně neuzavřen, protože může být uzavřen, nebo právě naopak rozvinut v každém okamžiku. Otevřenost konce rovněž naznačuje koncept filmu jako dokumentárního média. Zřetelně dramaticky vystavěný narativ s úvodem, zápletkou a vyvrcholením oslabuje dokumentární potenciál filmu – De Sica pojímá filmový příběh jako výsek, jako určitou ukázku ze života zobrazovaných postav; nesnaží se přenést na plátno jejich životní příběhy, ale spíše zachytit proces jejich každodenního fungování v sociálně slabých podmínkách. S odstupem (a to především díky otevřenému konci a chybějící expozici, která by diváka s hlavní postavou systematicky seznamovala) působí Umberto D. spíš jako součást časosběrného dokumentu, než jako koncentrované vyprávění. ()
"Ten vysoký je z Neapola. Ten malý z Florencie." "Ktorý z nich je tvoj?" "Obaja." Bezútešná sociálna dráma zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Odohráva sa v neutešených podmienkach povojnového Talianska, v ktorých sa odvíja príbeh Umberta D., dôchodcu v núdzi. Je to príbeh naplnený ľudskosťou o jeho zúfalej snahe zachovať si zvyšky dôstojnosti a tiež o jeho neobvyklom priateľstve s mladou slúžkou Mariou. Okrem nej má Umberto už iba jednu spriaznenú dušu, a to jeho verného a veľmi inteligentného psa Flika. Obaja hlavní predstavitelia sú síce neherci, ale to ich "neherectvo" mi vôbec neprekáža, pripadajú mi celkom prirodzení. Celkovo film pôsobí veľmi súdržne a štýlovo a má aj celkom dobrú atmosféru, ale nejaké hlbšie emócie u mňa vyvolať nedokázal. ()
Silný neorealistický snímek z nelehké doby. Příběh, režie a hlavní představitelé (pán a pes) jsou skvělí. Silný filmový zážitek. ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Umberto D působí o poznání klasičtěji než Zloději kol. Jeho čistý způsob snímání, výrazná hudba, omezení postav a jasné chronologické vyprávění připomínají hollywoodský styl. Jeho realismus vychází z tématu chudoby ve stáří a příběhu Umberta D, dědečka, který by ve většině jiných filmů zůstal vedlejší postavou. Zvraty v příběhu vychází ze zdánlivých maličkostí, které ale pro strádajícího protagonistu znamenají celý život. S nedostatkem peněz a zvyšujícím se nájmem může být každý zádrhel osudným. Pobyt v nemocnici dodá Umbertovi odpočinek, ale odvolí zlé domácí zasáhnout do jeho bytu. Nalezení psa Flika v útulku je šťastným momentem, za který ale musí Umberto zaplatit z už tak poloprázdné peněženky. Souboj společenských tříd je tady jasnější než ve Zlodějích kol díky postavě sobecké domácí, která si pohrává s životy starce i mladé hospodyně. Umberto postupně ztrácí své postavení, ale i přes pokušení zvolit jednodušší cestu v zájmu přežití si zachovává lidskou důstojnost. Konec v parku působí jako podvrácení hollywoodského happy endu s odchodem do západu slunce. ()
Film mi nesedl jen tématem, ale opět klasika. ()
Ako sa zbaviť niečoho, ku čomu máte vypracovaný silný vzťah. Kam až ste schopný zájsť z morálneho hľadiska, keď ste úplne v koncoch a nikoho nemáte a nikto si vás nevšíma. A ak hej, tak len aby sa pozrel, že aj niekto je na tom horšie ako on sám. ()
Mám rád De Sicovy filmy a mám rád italský neorealismus zvláště tam, kde se bytostně dotýká lidských osudů drcených sociálně nespravedlivou společností. Zde ale De Sica zůstal na půli cesty. Někdy mi připadá, že hlavním hrdinou je pes Fraik a až za ním ten úředníček v důchodu, kterého přitiskla ke zdi, od níž není úniku, jeho nenasytná a nelidská bytná. Milovníci psů dají tomuhle filmu asi pět hvězdiček, já jednu ubírám zvláště pro ten optimistický závěr, který vlastně nenabízel stejně pro toho chudáka pozitivní východisko. Jak žít dál, když sebevražda byla jediným východiskem, k němuž se dědula neodhodlal? Jak by to s ním asi dopadlo? A jak to dopadne s tou krásnou dívenkou, kterou bytná zanedlouho také vyžene z domu? ()
Výkon hlavních představitelů mi přišel naprosto přirozený, nestrojený. A taky, že jo. Šak to taky byli neherci. Jenže herci neherci, film na nich závisí, ale pokud je příběh nedostatečně hluboký (jo, pokud tam není nějaká mystérie, tajemno - jako např v Uchu), pak nemohu dát extra super hodnocení. Možná, kdybych nevěděl (ano, doporučuju, smažte proboha obsah u tohoto filmu - spoiler jako prase!!!), co a jak bude, pak by mě závěr mohl dostat... Kerej vůl to vyráběl - ten oficiální text distributora. Dokonce jsem měl chuť dát 3, ale za Battistiho a Casiliu o jedna výš na 4 *. P.S.: jak říká Jondzavid - podobné herecké výkony lze vidět u neherců v íránských filmech. Ještě jednou taky připomenu kroměřížské ochotníky v Uchu. ()
neorealismus víc než kdekoliv jinde. příběh přátelství člověka s psem jakožto jediným druhem, zasazený do ponuré atmosféry poválečné itálie. hodně vynikají silně dramatické dialogy, bezvýchodná situace italského pensisty příliž hrdého než aby mu svědomí dovolilo žebrat. výborný De Sica ()
Nominacia na velku cenu v Cannes 1952 a nominacia na Oscar 1957 za scenar. Minimalisticka ciernobiela ukazka socialnych neistot. Film z povojnovych 50. rokov, ktory ma co povedat aj dnes a ktory mozno bude mat este viac co povedat o 20-30 rokov, kedy uz mozno nebude na dochodky. ;) Citlive vykreslenie starceka, ktoremu ostal iba pes a dochodok, z ktoreho nema ani na najom. Aka je cena ludskej dostojnosti...? Dobry zaver. ()
Velice dojemný, silný a krásný příběh. Víc k tomu psát nebudu, je to prostě velmi dobrý film. ()
Velmi (neo)realistický pohled na podzim života v chudém důchodu může sice v průběhu trochu nudit, nicméně silou výpovědi dovede diváky nakonec pěkně převálcovat. ()
Muž, který svého psa miluje víc než sebe, se jmenuje Umberto Domenico Ferrari. Proč nemá rodinu ani příbuzné? Proč není schopný se o sebe postarat? Proč tak živoří? (Copak se v životě nic nenaučil???) ()
Sociálna dráma dôchodcu v neľahkej finančnej situácii. Film sa stal predlohou niekoľkých novších filmov. Žiaľ zub času sa na ňom dosť podpísal a z môjho pohľadu už nedokáže myšlienku dosť presvedčivo. Omnoho viac sa mi páčil Belmondov Muž a jeho pes. Film sa skôr zameriava na Umberta a jeho situáciu, snaží sa presvedči o jej bezvýchodiskovosti čo sa mu ale z môjho pohľadu nedarí. Umberto sa síce snaží speňažiť svoj majetok - hodinky, knihy ale nesnaží sa získať lacnejší nájom prípadne zabezpečiť ďalší príjem. ()
Spíš než lítost ve mě ústřední postava vyvolává otázky: jak se dostal do svízelné situace když ani jeho soukmenovci s ním nechtějí nic mít? Jaká byla tehdy v Itálii politika okolo penzí? Jakto že si státní zaměstnanec nedokázal naspořil, jak pak asi žili dělníci? Co děti, on, Ital, měl opravdu jen psa? Tento snímek ve mě zanechá jen málo, nejvíc scénu s projíždějícím vlakem která je opravdu pamětihodná, pak ta fyzička starého pána který běhá jako by ho do zadku píchli, a v neposlední řadě roztomilá Maria Pia Casilio, ozdoba celého filmu. ()