Scénář:
Alena ČinčerováHrají:
František Kinský (průvodce), Zdeněk Sternberg, Karel Schwarzenberg, Miroslav Etzler (vypravěč)Série(3) / Epizody(26)
Obsahy(2)
Se vznikem samostatného Československa byly oficiální šlechtické tituly zrušeny. Přesto aristokraté žijí stále mezi námi. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. S průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, diváci nahlédnou za brány památečných sídel. František Kinský bude představovat jednotlivé aristokraty, bude klást otázky, rozplétat příbuzenské vazby, naslouchat neskutečným životním příběhům, vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti, která je téměř neznámá. Důraz bude kladen zejména na nejmladší generaci. Mnozí z této generace totiž vyrostli v exilu, často ani moc netušili, jak rozmanitá je historie země jejich předků. Po sametové revoluci přijeli sem, obyčejně i s rodiči, převzali rodinné dědictví a dnes ho spravují. Ale jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak těžké je dostát rodinnému krédu dnes, tedy v době, kdy čest není zrovna na špici společenského zájmu? (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Skvělý nápad zdokumentovat díl po díle významné šlechtické rody žijících od pradávna (nebo menšího pradávna) v Čechách, Moravě i Slezsku. Divák si udělá obrázek, něco se dozví a zároveň má radost z toho, že historie naší země neupadá v zapomnění a na oněch zámcích, hradech a tvrzích se stále něco děje. Když se tedy nerekonstruují, což je v dnešní době záslužná činnost nejvyšší. Navíc vypravěč v podobě pana Kinského je skvělá volba. ()
3,5* Občas mě rušila doprovodná hudba. M. Etzler čte doprovodný komentář dobře, ale se zbytkem dokumentu působí někdy nesourodě. Naopak František Kinský je jako průvodce velice příjemný. V každém případě jde o zajímavý dokument, i když režijně by asi mohl být zvládnutý lépe. Dojem chaotičnosti je místy poměrně neodbytný. ()
Je zde příjemný smysl pro humor a šlechtici vystupují zcela civilně a zábavně. Diváci asi mají vůči šlechtě stále trochu despekt. Všichni ale mluví spisovnou čistou češtinou. Také mají rádi vlastní disciplínu. Sálá z nich noblesa i když vystupují v teplákách. Historie jejich rodů do hloubky staletí budí úctu. Poučil jsem se dějepisně a kulturně (pozvánky na koncerty, výstavy aj.).K tomu fajn zákulisní rodinné historky počínaje pátráním po řeznictví, kde předek našel matku svých nejprve nemanželských potomků pro „oživení krve“, a konče rolí krásných nohou Marlene Dietrichové. ()
Rod Kolowratů. Dokument na mne působil tak trochu zmateně. I nadále se ztrácím v tomto rozvětveném rodu, přehled o jejich příbuzenských vztazích jsem rozhodně nezískala. Ale to asi ani nebylo cílem tohoto dokumentu. Byl zaměřen na ty nejmladší výhonky rodu, na ty, kteří se vrátili do Čech, aby tu žili, spravovali majetek, který jim byl alespoň zčásti vrácen a naplňovali tak rodové heslo: Věrně a stále. ()
rozhodně cenný dokument, zajímavý také ve srovnání s podobným ze 60. let 20. století. Jestlipak bude další za dalších ca 50 let? Zamrzí jen slabá hudba, některé opakované žertíky (objezd kamerami při představování každé osoby, dotazy na modrou krev), které se velmi rychle okoukaly, a taky určitá nevyváženost dílů. Zatímco u Kolowratů je celkem slušně pojednáno o historických osobnostech a nejdůležitějších sídlech, třeba u Czerninů totéž zcela chybí. U Schwarzenbergů absolvujeme slušnou procházku historií a jejich sídly, zato je ale hodně odfláknutá současnost - zatímco z Kolowratů byli pečlivě zahrnuti všichni, co mají něco do činění s ČR, u Schwarzenbergů hovoří pouze tři lidé, je vynecháno veškeré nejbližší příbuzenstvo Karla (kromě dcery) a naopak je vytažen jeden vzdálený příbuzný, který byl jednou v Čechách na návštěvě. Zvláštně ve srovnání se všemi ostatními rodinami působí taky skutečnost, že tu nemluví žádný Karlův "následník" a dědic, což je u všech ostatních dílů samozřejmostí (kromě Nostitzů, kteří sice obsahují emocionálně nejsilnější okamžik (ve chvíli kdy Mathilde Nostitz vidí zdevastovaný zámek, ve kterém vyrůstala), ale v souvislosti s ostatními rodinami tu působí tak trochu navíc - jednak nerestituovali žádný svůj bývalý majetek a jednak se kromě kromě Mathildy nikdo zpátky do ČR nevrátil). Možná by taky nebylo od věci u každého rodu představit nějakou zjednodušenou genealogii, aby si divák udělal představu o komplikovanosti a příbuzenectví zpovídaných z různých rodových větví (např. Kolowratové, Czerninové, Kinští). Každopádně ale jen více takových dokumentů věnovaných skutečně zajímavým lidem, kteří i v této době staví na něčem jiném než na penězích. ()
Galerie (178)
Photo © Česká televize / David Ployhar
Zajímavosti (6)
- V dokumentu zazní „Sala terrena“. Sala terrena, nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. (sator)
- V hudebním podkresu každého dílu se ozývá skladba „První suita“ v tónině G dur ze souboru šesti suit pro sólové violoncello od skladatele Johanna Sebastiana Bacha. (sator)
- Každý rozhovor s některým ze šlechticů končí otázkou Františka Kinského „Máš modrou krev?“ Všichni si z toho víceméně dělají legraci. Jenže je známo, že krevní skupina s tzv. faktorem Rh- po zoxidování zmodrá. Lidí na planetě s tímto faktorem je menšina, odhaduje se, že něco kolem 25 %. Co je ale zajímavé, že tento faktor mají všechny šlechtické, královské či urozené rody. Jedna z teorií je, že je to proto, že se žení a vdávají stovky let mezi sebou, a to přesto, že incest je zákony zakázán. Co touto selekcí či šlechtěním sledují se zdá prozatím tajemstvím. (sator)
Reklama