Poslední dny Pompejí

Znovu jsem učinil úspěšnou výpravu do hlubin sraček, ze kterých mě vytáhly až závěrečné titulky. Hlavním lákadlem této dobytkoviny bylo pro mne jméno Sergio Leone a samotná událost spojená se zánikem Pompejí a Herculanea. To, čeho jsem byl svědkem však nelze popsat jako jeden z dalších špatných zážitků, nýbrž jako noční můru! Peklo, které nezažili ani oběti výbuchu sopky Vesuv. Počáteční dějová přehlednost se s přibývajícími minutami vytrácí a divákovi je servírován nebezpečně nudný sled zhovadilých scén, které nemají hlavu ani patu, čemuž zdatně sekunduje ta nejpříšernější hudba, jakou jsem za svůj život slyšel. Po skončení filmu jsem raději zašel na ušní, abych se přesvědčil, zda je můj sluch v pořádku, neboť nebezpečí, jakému jsem ho vystavil bylo mnohem horší, než kdybych si pustil škvory do uší. Tento fakt bohužel ani v nejmenším nekompenzuje herecký ansámbl, jehož protagonisté se se svým "uměním" hodí tak max. do divadelního sboru pro duševně zaostalé šimpanze, protože, to co zde předvádí je buď důsledkem lobotomie a nebo chronicky nemocného přesvědčení o hereckém nadání. "Souboje" připomínají rvačky z ústavu pro analfabety, jinak to popsat nemohu. Legionář se po kopanci do prdele hroutí k zemi a upadá do bezvědomí, další jedinec se 5 vteřin dívá, jak mu padá socha na palici, místo toho, aby se pokusil o útěk. A tak dále, a tak dále. Podobných duševně narušených činů se zde odehrává desítky. Závěrečný výbuch sopky vypadá jak vesnický ohňostroj a "panika" budí dojem nepovedeného rabovaní spojeného s demonstrací. Na závěr mého výčtu superlativ bych se chtěl ještě zeptat, jak moc byla v Itálii používaná angličtina v roce 79. Nejsem lingvista, ale řekl bych, že moc populární nebyla, což však tento brak nepotvrzuje. Skutečně jediná věc, kterou lze kladně hodnotit jsou kostýmy a výtvarná stránka, což ale pochopitelně na lepší hodnocení nestačí. Tento "klenot" tak u mě dopadl jako Pompeje samotné... (13.04.2013)

V pořadí už několikátá zfilmovaná verze podle známé Bulwer-Lyttonovi novely a opět jedna svým způsobem zajímavá variace po dvou předchozích zvukových z let 35' a 50'..Trio De Concini, Leone a Tessari se podíleli i jako spisovatelé, ve stejném složení ale o něco později i na filmu "RHODSKÝ KOLOS", kde v podstatě působil skoro stejný filmový štáb, včetně některých herců, jak je snadno si ověřit. Tento sandálový epos, má celkem obstojný příběh, odehrávající se na pozadí jedné z největších antických katastrof jakých starověký svět zažil. Tady v tomto filmu se mi ale líbilo, že této katastrofě nebyla věnována až taková pozornost, byla víceméně až druhořadou záležitostí a zde vypukla, až po všeobecném chaosu vzpoury, film byl tedy původně trochu o něčem jiném, sami jste si jistě říkali, sakra kdy už to přijde, o katastrofě jakoby nikdo nevěděl a nikdo ji nečekal, přišla pěkně až nakonec a to z čista jasna, jak jinak...K příběhu, proč ne? Stejně nikdo pořádně dodnes neví, co se v onom římském městě v provincii Napoli toho osudného 24. srpna roku 79 n.l. v zákulisí odehrávalo. Nebo snad ano? Když tak mi to může napsat. Akční hrdina NO.1 Steve Reeves (známý především jako Hercules) svou mužností, svými bicepsy (ve scéně kdy vyrval řetězy-okovy ze zdi je ukázal pěkně naplno) jasně mezi všemi přítomnými muži vynikal a kraloval, jeho křepelka Ione (Christine Kaufmann), ta zas byla z druhé strany opravdu rozkošná a okouzlující...Film byl nádherně barevný a pestře rozmanitý, exteriéry a kulisy hodnověrné, film obsahoval řadu nezapomenutelných scén (třeba propadlo), efekty výbuchu sopky byly na svou dobu poměrně zdařilé (na chlup stejnou akci jste mohli vidět později ve filmu "RHODSKÝ KOLOS", tam šlo ale o zemětřesení), nicméně scéna obětování v aréně, a to ji předcházelo, byla podle mě střelením tak trochu vedle...Jinak ale celkem obstojné, za zkouknutí film určitě stojí..Komentář zde jako 3-tí v pořadí. (11.11.2009)

Drží se to někde mezi dvěma dalšími zpracováními událostí kolem 24. srpna 79, které jsem viděla. Je to lepší než to italské novější , v němž se, podle mě dost neúspěšně, pokusili o linii v Pompejích tehdy a dnes (to už by ale na tom bylo hodně zle, kdyby to lepší nebylo) ale zdálo se mi to horší než jiné (seriálové) zpracování románu Edwarda G. Bulwer-Lyttona z roku 1984, které mi bylo jaksi bližší, přičemž ale uznávám, že mělo více prostoru než toto. Dívky byly obsazené dobře (srovnatelně se zpracováním z roku 1984), s mužskými rolemi to sice bylo horší, ale celkově to byl takový lepší průměr... (26.08.2013)

Druhý film mistra Leoneho není taková bomba jako jeho spaghetti westerny, souboje nic moc a boj s krokodýlem je docela úlet. Krokodýli mají nejsilnější stisk v živočišné říši, určitě by ho nebylo možné zabít holýma rukama tak, jak je zobrazeno ve  filmu. Závěrečná katastrofická část ale nevypadá špatně s ohledem na rok vzniku. Leone se v tomhle filmu teprve rozjížděl, lepší filmy natočil až později. (03.12.2023)

Klasický "Sword and sandal" film, tentokrát nehollywoodské produkce, s populárním kulturistou Steve "Herkulesem" Reevesem. V Itálii 60. let byl prý tento žánr velmi populární, než ho vystřídal spaghetti western. Filmů s podobnou tematikou vzniklo obrovské množství, většinou nevalné a nízkorozpočtové úrovně a samo označení žánru s sebou nese poměrně pejorativní nádech. Tenhle film myslím celkem ujde. Máme tu všechny potřebné ingredience - gladiátory, rané křesťany požírané lvy, chápavého a čestného centuriona, fajn kulisy a příběh je navíc tak trochu i detektivkou, do které se přimotá tajemný kult egyptské bohyně Isis. Až jsem skoro zapomněl, k čemu že to má vlastně dojít. Ale kulisy se na konci, za doprovodu jakéhosi ohňostroje a mýtu o Božím hněvu seslaném na zkažené město, přeci jen pěkně zbortí. A hádejte, kdo přežil. (10.10.2007)