Kill Bill

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Zvěsti o šílené krvavosti mi přijdou přehnané. Jsou zde samozřejmě skvělé choreografie bitek, ale film mě spíše zaujal zajímavým soundtrackem, kouzly s kamerou (dlouhé záběry a časté pohledy shora) a neméně zajímavým výtvarným řešením (zimní zahrada s fontánkou apod.). Jako neznalec žánru mi jistě uniklo mnoho odkazů, ale film zaujme i bez toho. Časové hrátky mi tentokrát přišly trochu samoúčelné, snad mají zakrýt velkou jednoduchost příběhu. Spíše se mi líbily hrátky s formou (např. animovaná část byla skvělá). Také bych byl raději, kdybych viděl celý film najednou, na druhou stranu je ukončení jedničky docela dobré a napínavé. (24.10.2003)

Tarantino splnil co slíbil, já se skvěle bavil, nadsázku jsem ocenil, spoustu narážek a odkazů (doufám) pochopil, proti přeházané, do kapitol členěné naraci nemám ani ň... No co mě dostalo nejvíc byla božská Uma, žlutý anděl smrti a půlhodinové jatka na 100 a jeden způsob... no, tak ještě vynést do nebe soundtrack a jsem tady hotov. Bravo Quentine! Soundtrack snad ani nepotřebuje komentář... 90% (19.06.2006)

Je zde přítomna jistá dávka nadsázky a typicky Tarantinovského humoru, nacož musí divák přistoupit hned v úvodu, jinak bude zážitek z filmu prachmizerný. Tarantino pevně vede otěže filmu a režíruje tak, jak chce on, což je samozřejmě na výsledku znát. Celý film se nese ve vynikající atmosféře, kterou umocňují skvěle vyladěné exteriéry a brilantně prokládaná hudba. Všechny filmové prvky splňuje Kill Bill na sto procent. Přesto se může stát, že si k němu konzervativněji laděný divák nenajde cestu a film se mu nezalíbí. Velice zajímavé bylo rovněž sledovat Umu Thurman, která kvůli této roli prošla tvrdým tréninkem a je to skutečně vidět. Tarantino si hraje s obrazovou kompozicí, dobře staví dialogy a celkově film spíše zaujme přehršlí různých odkazů a vychytávek, než základním poselstvím jako takovým, které je vpravdě jednoduché. (08.11.2003)

PERFEKTNÁ hudba!!! Presne podla môjho gusta. Dotvára skoro každú jednu scénu a kamera, obrazy sú tak hravé a tak filmové. Častokrát mi to pripomenulo Vtedy na Západe. Je v tom obrovské množstvo nápadov (animovaná pasáž, akčné scény...). Na filme vidieť, že sa to jednoducho točilo s láskou a nadšením. Nepamatám si už však z toho ani jednu dialógovú scénu (asi najvačšia slabosť filmu) a mám pred sebou len hudbu a obrazy. Uvidím aká bude dvojka. Zatiaľ pre vol. 1 dávam 4*. (13.08.2011)