Zahraniční dopisovatel

Snad změním názor, až uvidím lepší kopii, ale Zahraniční dopisovatel trochu trpí přílišnou délkou, překombinovaností a spoustou postav, ke kterým si člověk nemá čas vytvořit nějaký větší vztah. Nicméně závěr patří k těm nejsilnějším momentům Hitchovy filmografie (havárie letadla a proslov k Američanům). P.S. Ten uváděný Director´s cut by se měl spíš jmenovat German cut, protože v Německu film nejdřív do roku 1960 neuváděli a potom z něj vystříhali aspoň 22 minut. (01.02.2009)

Musela jsem si na chvíli od té série Hitch/Bennett odpočinout. Byla to dlouhá cesta od Blackmailu až do Hollywoodu. Ale je škoda, že Foreign Correspondent je taková antinazi kampaň, že je člověku až stydno, jak je ten film jednoduchý. V hlavní roli by to chtělo někoho víc all-American, někoho jako Garyho Coopera. Protože Joel McCrea je takový jen na půl, sice žádané dřevo, ale toho charismatu mohlo být více. Čim se tedy možno během těch dvou hodin zabavit? Sledujeme Herberta Marshalla, který působil v Anglii naštěstí jen krátce a už nic nepřipomíná jeho dávný výkon z Hitchova filmu Murder. Prošel totiž hollywoodskou školou a nyní hraje mnohem lépe. Jinak by to ani nešlo, byl partnerem Marleny dokonce 2x a jednou ho líbala i Garbo. Dále je tu Albert Bassermann v takové roličce z vděčnosti, protože tento veterán býval oblíbencem Franze Kafky, hrál v mnoha velkých němých filmech už před 1. světovou válkou a nyní našel útočiště v továrně na sny, kde pochopili, že pracující s živou kronikou filmu. A jako takový samozřejmě byl oceněn alespoň nominací na Oscara. Stejně jako Bennett. Takže pohádka o Evropanech, kteří utekli před zlým nacizmem měla v případě tohoto filmu skutečný happyend. (29.01.2019)

Další z Adolfových filmů, nicméně pro mě nic extra. Film sice je parádně natočen, jako vždy, ale je šíleně roztahaný, i když herci hrají parádně a intrik je tu více než dost, tak si nemůžu pomoct ale je tu moc keců o tom kdo je špion, je tu plno dohadů, atd... Nicméně stejně jako Vražda! tu je hodně silná scéna s výslechem, opravdu zamrazí a chudák děda. A stejnak jako to bylo u Vraždy, posledních pár minut je hodně dobře natočenýc, blockbuster ze 40 let, dobře natočen, nicméně pro mě moc zdlouhavej a se spoustou zbytečných potyček. (28.07.2016)

Takéto tie politické špionážne trilery (navyše zasadené do jednej historickej epochy) sú presne mojim sústom, najmä ak Hitchcock kreacionisticky čisto narába s tými vôbec najjednoduchšími suspense technikami na poli vážnej témy rozmachu vojnového šialenstva. V druhej polovičke je tempo filmu trošičku nesúrodé, popri množstve informácií a zvratov sa pôvodná náladovosť rozštiepuje viacerými smermi, ktoré zrovna nezapadajú do jedného majstrovského celku. Ale inak v zásade nemám výtky, atmosféra Holandska a rôzne sprisahanecké šlágre šlapú na tú správnu relaxačnú strunu, ktorej opäť raz nechýba ani vedľajšia romantická línia, super hlášky a to hlavne - remeselnosť, chuť a pocit z radosti k dielu, ktorého primárna náplň a účel inteligentnej zábavy je do bodky splnený. (01.12.2015)

Já toho strejdu Alfréda zbožňuju. Chtěla bych být jeho neteř, vím, že bych se chvíli nebála, že se nebude něco bláznivého dít. Ten člověk miloval vyprávění, miloval konstruování nepravděpodobných zápletek a na lidech miloval, jak jsou nenapravitelně nelogičtí a absurdní, včetně kritiků a obecenstva - nechápu, jako ho někdo pořád může považovat za mistra hororu a napětí - on byl vtipálek a žertér, šibal zamilovaný do lidských chyb, protože mu umožňovaly udělat z thrileru grotesku, aniž by si toho vůbec někdo doopravdy všiml nebo se na to nebál upozornit. Jeho postavy se s železnou pravidelností rozhodují nelogicky a navzájem si toho nevšímají, takže příběh poskakuje jako tříkolka bez dvou kol na sukovaté horské dráze a člověk se může jenom odevzdaně drkotat s sebou s těmi nezastavitelnými, roztěkanmi lidičkami, a smát se, jak to všecko hloupoučce pletou a rozmotávají, a dávat pozor, aby si nepřekousl jazyk, nebo být vzteklý, že nic nefunguje, jak má, a nikdo nedává pozor. A uprostřed toho všeho rozpustilého bláznění pak zazní pár syrově humánních, od srdce pronesených slov (v tomhle filmu jsou to zrovna slova Van Meera, když si uvědomí, že se nedočká pomoci, která pronáší ke svým věznitelům o světě a záměrech mocných a o lidech, kteří vždycky budou sypat drobty ptáčkům), a to stačí, a zase můžeme drkotat a hrkat dál. Až k velkolepému finále. Díky, strýčku, za další fantastický, úsměvný i sladce mrazivý veskrze lidský i šibalský zážitek. *~ (11.07.2017)