Rozdvojená duše

Jistě - když se zamyslíte, zápletka vám nejspíš bude připadat trochu přitažená za vlasy ... jenomže ruku na srdce: V podání Alfreda Hitchcocka vyhlíží naprosto věrohodně - má přirozený půvab TÉ krásné, zdánlivě nepřístupné mladé ženy a neodolatelnou přitažlivost TOHO záhadného, krajně podezřelého mladého muže. P.S.: Ovšem velice ráda bych viděla TOHO psychoanalytika, který by se dokázal zorientovat v MÝCH snech. (09.11.2012)

"Ženy sú najlepšie psychoanalytičky, pokiaľ sa nezamilujú. Potom sú z nich najlepšie pacientky." Zaujímavá štúdia paranoje alebo úzkostného komplexu viny. Spojenie Gregory Peck a Ingrid Bergman nemohlo dopadnúť zle a taktiež hitchcockovská pointa priniesla (ne)očakávané vyvrcholenie. Hoci ma scenár potešil, film skĺzal do občasnej nudy, no osobitnú pochvalu si zaslúži najmä desivá nočná mora - ako to asi funguje v našom podvedomí? (17.03.2010)

Další skvělý Hitchcock. Drobné úlety jako třeba scénu na lyžích rád odpustím (směšně působící zadní projekce a bizarní lyžařská technika). Už kvůli tomu úžasnému tématu psychoanalýzy, psychoanalytiků a všudypřítomné stopě Freuda... To téma mám rád a zde bylo dotknuto mnohem víc než jsem čekal. Takže ve výsledku jsem nadšený. Myslím, že docela by se dal zpochybnit český název, který zřejmě není na místě a jen míchá nesourodé pojmy. (02.06.2011)

V tomto filme režiséra Alfreda Hitchcocka ide o psychoanalízu, metódu ktorou moderná veda lieči emocionálne problémy zdanlivo duševne zdravých ľudí. Analitik sa snaží presvedčiť pacienta, aby hovoril o svojich skrytých problémoch a starostiach. Chce dosiahnúť to, aby otvoril dvere do svojho vnútra. Akonáhle komplexy, ktoré pôsobia pacientovi obtiaže odhalí a správne ich vyloží, choroba aj duševné zmätky zmiznú a diabli šialenstva sú z ľudskej duše vyhnaní. **** (17.09.2015)

Když jsem si přečetl obsazení a zkazky o Dalího snové sekvenci, měl jsem vzhledem k režisérově věhlasu vysoká očekávání. Fakt, že sám Mistr byl se svým dílem nespokojen, mi přišel jako typický perfekcionistický úlet, jemuž netřeba přikládat význam. Bohužel tentokrát tomu tak nebylo a sebekritika byla oprávněná. Rozdvojená Duše není špatný film, bože chraň, to ne. Jen vzhledem k "základnímu kapitálu" není zdaleka tak dobrý jako být mohl. Vypjaté scény, ve kterých šílenství nabývá vrchu nad příčetností, mají skvělou atmosféru a výtečnou "psycho" hudbu - po právu oceněnou Oscarem, i když k poslechu mimo film bych si ji nejspíš nepustil. Snová sekvence - naprostá bomba, kam se hrabe psychotické intermezzo "Where is the fish?" v Meaning Of Life. Jinak je to ale slabé a i nádherná božská Igrid Bergman mi obzvláště v závěru filmu přišla jako přehrávající začátečnice. Scénář působí nedotaženě a místy až hloupě či naivně, výtečná stěžejní zápletka se řeší způsobem řekl bych nedůstojným. Celkově "pouhých" 70%, ale rozhodně jde o dílo, které je třeba vidět. (20.07.2007)