Ostré předměty

Gotické rodinné drama o rozervaných ženách a starých jizvách je dalším stylisticky sevřeným dílem režiséra Jeana Marca-Valléeho s naprosto ojedinělým citem pro vizuální vyprávění. Dějově sice nejde o tak nahuštěné drama jako v případě Sedmilhářek, ale to neznamená, že by Ostré předměty nebyly stejně nebo ještě více komplexní vizí, v níž se setkává románová struktura s postupy umělecké kinematografie. Minisérie ojedinělá zejména maximálním možným napojením se na hlavní postavu, a to zejména díky přesnému výkonu Amy Adams a pozoruhodným vizuálním či zvukovým (mikro)flashbackům a střihovým montážím (hlavně v závěru epizod), které dokáží definovat daný okamžik. Mistrovský kus práce na poli limitovaných sérií, ukazující neplynoucí čas v izolovaných maloměstských komunitách a nemožnost se z nich vymanit. Nejlepší epizoda: Milk (8) (05.10.2023)

„PÍŠU ČLÁNEK.“ … „O TĚCH HOLČIČKÁCH? PAMATUJU SI TĚ V JEJICH VĚKU. JSEM Z TOHO MOC SMUTNÁ. TOLIK SE TOHO POKAZILO, AŽ MI TO ANI HLAVA NEBERE…“ /// Novinářka mající slabost pro alkohol a ostrý předměty se vrací do rodnýho města. V tomhle zapadákově totiž někdo vraždí mladý slečny. Složitej vztah s matkou, složitou minulost i kostlivce místa zvaného Wind Gap sledujeme pomocí flashbacků, ale i (její) zajímavý představivosti. Poprvý mě kurevsky zamrazilo ve 4. díle. Doufal jsem, že do teď už snad bylo ukázaný všechno míň podstatný a těšil se na zbytek. Ten vztah matky s dcerou je fakt dramatickej. Samotný vyvrcholení je vědomě oddalovaný, což je dramaticky vzrušující. Navíc Amy je zvláštní. Ani sympatická, ale ani odpudivá… prostě nevyzpytatelná. Poslední vražednej díl je spíš zklamáním. Nemůžu pobrat, že se Camille chová jako kravka. Přece doposud všechno nemělo bejt jen vo tom, že je to vypitá děvka. Nebo jsem něco nepobral? Každopádně v soutěži o nejposranější rodinu, budou Crellinovi hodně vysoko! Obdivuju všechny ty filmařský pokusy o předvedení (asi teda) knižních pocitů hrdinky. Jean-Marc Vallée je fakt frajer! Navíc výborná role pro Amy Adams i Patricii Clarkson. A nebudu zastírat, že mě to nakonec dojalo. Příběhově za 3*, ale to ostatní to vytáhlo vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2006 napsala Gillian Flynn, číst nebudu. 2.) Chci se dozvědět víc o ránách, který nebolí, protože když do nich vjede nůž, už tam jsou. 3.) Kdykoliv jsem doma, připadám si jako špatnej člověk. 4.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (10.11.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Don't tell mama. Seriál má hned několik aspektů, proč na něj kouknout. Skvělá kamera, fantastický soundtrack, pochmurná atmosféra maloměsta, zvrácenost postav, skvělí herci. Amy si mě tady totálně získala, protože tahle role jí sedla jak prdel na hrnec a byla fantastická. SO si atmošku budoval hezky zvolna, a někoho to může odradit, ale já miluju, když je to pomalý, táhne se to, a o to víc mě baví ty zvraty ke konci. Možná se to zpočátku zdá dost zamotaný, a díky flashbackům se nejdřív neorientujete v čase, ale postupně to začíná dávat smysl, dokážete to ocenit na samotném konci, jakej masterpiece to je. Indice k vrahovi byly podsouvány skoro každým dílem, a to jen díky maličkým detailům. Čím víc jsem věděla o té rodině, o Camille, o městě, tím víc jsem chtěla znát, a tím víc jsem se nemohla dočkat dalšího dílu. (28.08.2018)

Nechápu jedinou věc. Jak jsem dokázal tuhletu stupiditu vůbec dokoukat. Nudou jsem si div nevyřezal do zápěstí Ty kokote, jen proto, že píšou thriller, neznamená to, že to bude hustej thriller! Je to jen klišoidní, dívčí (a tudíž povrchní) drama plné všelijakých trapných hoven, lolitek na kolečkových bruslích, promiskuitní borderline alkoholičky, která si ani ve čtyřiceti neumí srovnat odpadky v hlavě a kde polovina dialogů je tak vágních, že nemá smysl k nim ani dělat titulky. Fízlové jsou tam doslova dva, z nichž jeden chodí a mrká a je tam vlastně jen proto, aby opíchal hlavní postavu, no a ten druhý se tam mihne asi ve třech dílech, aby si koupil na benzínce cigára a občas někoho slušně pozdravil. Tak tak takovej je to thriller! (Dal bych celkově jen jednu ⭐️ , ale průběžně jsem tomu sypal většinou dvě v naději, že se seriál někam posune, tak teď mám průměr dvě. Pokud vás ale po 1-2 dílech bude seriál nudit, doporučuji v něm nepokračovat!) (27.08.2018)