Závrať

Dokonalá zápletka, ktorú nám Pán režisér odhalí až na konci filmu priam vyráža dych. A to nehovorím o závere samotnom! Hudba je opäť naštelovaná na nabudenie tej správnej atmosféry a kamera bola tiež prevratová. Trošku mi vadili úvodné rozjazdové scény, ktoré mohli byť živšie, ale inak paráda. 80%. (04.10.2006)

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. (13.09.2021)

Opět a zase vynikající režijní umění Alfreda Hitchocka, kdy komponuje záběry s dokonalostí sobě vlastní a buduje příběh s citem mistra. Ke zvláštně zamlžené, tajemné atmosféře značně dopomáhá krásná hudba a pár na svou dobu zajímavých vizuálních vychytávek. Okouzlující je také ústřední herecké duo, zejména tedy J. Stewart se mi vskutku zamlouvá... Bohužel nemohu popřít, že v určitých pasážích mě ona snová atmosféra začínala uspávat, zkrátka dialogy už nejsou zcela aktuální a také závěr se mi zdál poněkud rozpačitý. Ovšem to jsou jen mé "problémy" se starými filmy, k Vertigu i tak chovám velký respekt. 8/10 (12.12.2008)

Zajímavá, mysteriózně laděná žánrová směs. Z Vertiga mám docela zamotanou hlavu. Ne že bych snad nechápal - film je natočen tak jemně a citlivě, že žádný prostor k bloudění nedává (dokonce nejspíš umožňuje výkladů několik). Prostě mě při sledování mátlo, jak se snímek stává co pět minut něčím jiným. Chvíli thriller, potom sci-fi, následuje romantická vsuvka a pokračuje to kriminálním dramatem. Rozhodně nemám nic proti, bavilo mě to velmi, ale žánrově čistější Hitch je mi bližší. 8/10 (06.07.2009)

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)