Režie:
John CassavetesScénář:
John CassavetesKamera:
Erich KollmarHrají:
Ben Carruthers, Lelia Goldoni, Hugh Hurd, Rupert Crosse, Greta Thyssen, John Cassavetes, Seymour Cassel, Jack Ackerman, Anthony Ray, Mel Stewart, Tom Reese (více)Obsahy(1)
Cassavetesův první celovečerní film předkládá svěží, energií nabitý portrét tří černých sourozenců, žijících během beatnické éry na Manhattanu. Nejstarší Hugh se těžce ohání jako bavič v nočním klubu a podporuje ostatní tím, že rozehřívá diváky ve striptýzovém baru. Jeho světlejší bratr Ben je náladový trumpetista, skrývající emoce za tmavými brýlemi a pózami hippíka. Věčně se někde potlouká, pije s přáteli, balí holky a koleduje si o potíže. Nejmladší Leila je temperamentní kráska, která zkouší, co vše zmůže její přitažlivost. Když ji svede hezký, ale nezralý mladík, který zařadí zpátečku, jakmile zjistí, že není bílá, Leila zjisťuje, že je zranitelnější, než si myslela. Stíny, natáčené přes dva a půl roku (1957 - 1959), vznikly na základě improvizací, které Cassavetes organizoval ve svém semináři dramatického umění. První verze filmu se veřejně promítala koncem roku 1958, ale Cassavetes v předtuše neúspěchu natáčel dalších 20 dní, z nichž přidal mnoho nových scén a zároveň odstranil téměř dvě třetiny původního snímku. Ačkoli závěrečné titulky tvrdily, že co jste právě viděli, byla improvizace, konečná podoba byla ve skutečnosti pečlivě napsána a plánována. Tuto kopii restauroval Filmový archiv Kalifornské univerzity v Los Angeles. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Tohle je dílo, které přesně zachycuje bohému beat generation s původem kdesi ve čtyřicátých letech a s ní i zrod nové estetiky: improvizaci, civilnost, dokumentárnost… Je to nouvelle vague v kostce (ostatně je to film, který ovlivnil ranou Chytilovou) – jedno, že Cassavetes šel pak už jinam. – řeklo by se „jen kus života černého“ a nic víc, ale tím jak je to přímé, nehledané a naprosto autentické, to v sobě nese stejný kus lidského vzpínání se k transcendentnu, jako ty nejsilnější výhony vysoké evropské kultury (pravda, párkrát už tu zaskřípne americké "wonderfull" tlačení na pilu emocí, ale je to zřídkavé). Ostatně – přesně pro tuhle autenticitu se k jazzu a Améru u nás v Česku už 70 let tak vzhlíží a nejeden dobře živený oblastní český docentek ji, náležitě proceděnou, očkuje novým generacím akademických přizdisráčů. ()
Film má především iniciační hodnotu, přesto jeho syrový a nespoutaný styl dokáže oslovit i po tolika letech, některé scény mě svoji bezprostředností přímo vtáhly (scéna nekonečného čekání nápadníka na škodolibě precizní přípravu Leily na tancovačku, setkání tří sourozenců ráno před večírkem), i když jde o příležitostnou improvizaci, překvapí psychologická kontinuita a plnost postav, které jsou velmi životné (možná tomu napomohlo několik pozdejších dotáček). Jednoduše doba vzniku z filmu přímo sáláa už jen díky jejímu bezprostřednímu otisku stojí za to film zkouknout. ()
Existuje slovesný skvost, Jiná země černého spisovatele Jamese Baldwina, o němž se vcelku věrně na webu dočtete, že: "Román situovaný do 60. let 20. stol. zachycuje na osudech tří milostných dvojic společenské a psychologické problémy mezirasového soužití v současné Americe. -- Ústřední hrdina, černošský hudebník, platí za svůj mučivý milostný vztah k bílé ženě duševním rozvratem a sebevraždou a jeho osud je mementem pro jeho přátele. Milostné vztahy vnášejí do existence ostatních riskantní okamžiky a nejistotu, umocňovanou bezradností a pocity vykořeněnosti. Za východisko považují dokonalou lásku, duchovní i fyzickou, která je přenese přes ostatní problémy. Ve světě odcizení jednotlivců i ras je podle autora taková láska jediným prostředkem, aby lidé byli lepší než společnost." *** Nenechte se však mýlit, ta kniha není černobílá ani naivní, jako není černobílý ani naivní Cassavetesův film. Všechno mezi černými a bílými lidmi je v ní vyplněno stíny, zmatením a zatemněním, v němž předem není jasné nic, stíny, jež probouzejí naděje a přísliby stejně dobře, jako přikrývají selhání a násilí. Dojemně lidské a nečernobílé jsou pochybnosti, nezralosti, zkraty, výbuchy, čerstvá zakoušení, pozdní lítosti, vzdory, střetávání, vyhýbání, vzdávání, zklamávání, puzení, touhy, vášně, přízně, síly lámané o křehkosti a zranitelnosti, dojemně lidské je upřímné zoufání z nemožností a hloupě, neústrojně vytvořených, leč nezrušitelných propastí stejně jako neuhasitelný stesk citlivých duší po absolutním přijetí, po absolutním splynutí, se sebou i mezi sebou a vším. Cassavetesovy Stíny k tomu románu - k Baldwinovu cítění a líčení jeho světa - tvoří nervní črtu, představují stejně chemicky a alchymicky výbušný jako uhrančivě přitažlivý předpokoj. *** ()
Úžasný Cassavetesův režisérský start a zároveň start amerického nezávislého filmu. Ať už tématem, prostředím, postavami, dialogy, kamerou, syrovostí i bezdějovosti, všechno se odrazilo v dílech autorů napříč americkým filmem, a tak tak najednou Jarmushovo Stranger than paradise vypadá jen jako poklona tomuto snímku, a některé záběry vypadají přímo jako ze Zuřícího býka. ()
Cassavetes svou levnou nekonvenční filmařinu nikdy nedává na odiv, to ho hlavně zachraňuje od jisté nezajímavé jednotvárnosti natočeného materiálu. ___ Á propos improvizační stránka - pěkně se ta formulka vyjímá na zadní straně DVD i v recenzích, ale když film před uvedením z více než půlky přetáčel, těžko se ta autenticita nějak důrazně zachovala. ()
Reklama