Vysvobození

Film rozpráva príbeh malého chlapca, ktorý utiekol z komunistického tábora. Riadil sa pokynmi nejakého hlasu a divák nevie, komu ten hlas patrí. Vezie sa na čierno v nákladnom aute, ktoré zastaví polícia. To vnieslo do príbehu trochu napätia, ale chlapec cestuje ďalej. Nalodí sa na loď do Talianska, kde mu námorník za odplatu pomôže dostať sa na breh. V Taliansku ho každý podozrieva, zase ho takmer chytí polícia. Uteká však ďalej, bez jedla, bez peňazí. Takmer ho zožerie pes. Zachráni nejaké dievča z bohatej rodiny pred požiarom a tak sa na pár dní stane súčasťou ich rodiny. Aj tam ho začnú upodozrievať, Klame, že je z cirkusu. Má však stále na pamäti, že nemá veriť ľuďom, ako počas filmu niekoľkokrát povie tajomný hlas. Cestuje ďalej, dostane sa až pred hranicu Švajčiarska, lebo stretne námorníka z lode, ktorý teraz robí šoféra nákladiaku. Zo sebou má len kompas a vie, že má ísť na sever. Chce sa dostať do Dánska, no nevie, kde presne leží. Stretáva maliarku, ktorej umrel syn v jeho veku a tak k nemu cíti náklonnosť. Pomôže mu prejsť cez colnicu, bez dokladov. Chlapec uvidí vo výklade jednu knihu, ktorá sa stane dôležitým prvkom na jeho ceste do Dánska. Film vyznel dosť bezstarostným dojmom, napriek strastiplnému chlapcovmu osudu a viackrát bol dej odľahčený komickými prvkami. Útočisko chlapec hľadá aj v kostole, prosí o pomoc svätý obrázok a viackrát je vo filme použitá spirituálna hudba. (20.02.2011)

Myšlienka filmu je dobrá, ale to je tak asi všetko. A je to veľká škoda, lebo dalo sa s filmu vyťažiť viac. Ale to by herci museli podať lepšie výkony, réžia by nesmela pokuľhávať, nesmelo by tam byť pár vecí prehnaných. Ako útek cez ostnatý drôt bez škrabanca, útek cez hraničný plot, útek policajtom s pekárne. A čo najviac nechápem, ako mu všetci žrali, že je u cirkusu a že cestuje bez rodičov a nikomu nič nebolo podozrivé. Pôsobilo to na mňa tak nereálne a veľmi som tomu neveril. Ale záverečná scéna bola dojemná, ale predvídateľná. (31.10.2010)

Z Bulharska do Dánska přes Itálii? To byla neuveřitelná štreka. Cesta tu musela být strastiplná a dobrodružná, ale jak to podává David, byla taková odlehčená. Jestli to bylo tím, že jsem všechno dění sledovala jeho očima. Nevím. Až záběry z lágru dokazovaly o co se jedná. Myslela jsem si, že ten hlas, co mu radil a dával instrukce, byl Johana. Pak přišlo velké překvapení a všechno do sebe zapadlo. Když vzal David v obchodě knihu do ruky, tak jsem se rozbrečela. Ještě, že mu do cesty přišlel anděl v podobě malířky Sofie. Jenom mi pořád není jasné, jak mohl být malý kluk v lágru s dospělými chlapy. I když vysvětlení tam možná je. (26.07.2016)

Tohle fakt nejde, tři čtvrtě hodiny jsem se přemáhal tu sračku nevypnout, až jsem to nakonec stejně udělal. O titul největšího kokota soupeří hlavní představitel, režisér, kameraman a autor hudby.Navíc to má fakt spoustu chyb a je to totálně předvídatelný a trapný a nevim jak tomu může dát někdo něco lepšího než 1 hvězdičku- prakticky všechny ostatní filmy jsou lepší. Souhlasím s komentářem Gogena jo a JohneKEANE- mrtvej nejsem, ten film je jednoduše sračka (26.04.2008)

Námětem je výborná kniha Anne Holmové "Já jsem David". Bohužel Paul Feig nedokázal románu dát vhodnou audiovizuální podobu. Ben Tibber je vysloveně nevhodně vybraným představitelem, který působí nepřirozeně. Úpravy ději také nepomohly. Hřebíky do rakve trapnosti zatlouká český dabing. Caviezel s Plowrightovou hrají rutinu, ale pozvednout film z nouze všednosti nedokážou. Kniha 90%- film 50%. (20.10.2013)