K filmu jsem se dostal už dávno, nějak na základní škole ke konci, asi v osmé nebo deváté třídě. To jsem vždy rád chodil do kina. Ale bylo to málo, většinou na nějaké ty kasovní pecky. Ale pak se jemně prolomily ledy a na střední škole jsem byl pravidelným návštěníkem projektu 100. Zázemí bylo dobré, protože v Uherském Hradišti se pan Králík o projekci stará perfektně a nebylo nouze o kvalitní snímky. Ale nebyl jsem ten typ, který si půjčí na víkend 20 kazet a jen sedí u televize. To mně nebavilo. Kino je opravdu kino a zážitek je nesrovnatelný s pouštěním si doma na gauči s brambůrkama :). A najednou se dostávám do fáze, kde už film není jen požitek. Stává se vášní, závislostí a koníčekem. Život na vysoké škole, mně přivedl do světa, kde je možné vidět jen co vyjdou, někdy i před premiérou. Což mně přivádí na tyto stránky, které nemají na české scéně obdoby. A chytlo mně psát vlastní názory na filmy, a někdy také info neboli obsahy filmů a snažím se stále zdokonalovat. Nikdo není dokonalý proto omluvte mé chyby.