Koe no katači

Každý tyran má svoje vlastní běsy, což ale oběti může být zcela ukradené. Ne však v případě neslyšící Shouko, která je tak hodná a laskavá, že se nedá věřit, že by taková dívka někdy skutečně mohla žít. Stejně jako její tyran, který pod vlivem vlastní zkušenosti, otočí. Je to pohádka, ale jako takovou ji beru. Není totiž jednoznačná. Následky šikany nezahladí lehce, naopak, co se stalo kdysi, má následky ještě po letech. V tomhle už mi psychologie postav seděla víc. Včetně napětí mezi hlavní dvojicí, kde už od začátku jde o vztah, který není přímočarý. Dobře prokreslené jsou i charaktery vedlejších postav. I když zrzavý kámoš tam byl citelně jenom do počtu. SOUHRN: Izolace je příšerný trest. (23.07.2019)

WOW, tak tady není o čem, tohle je jeden z nejlepších romantických filmů co jsem kdy viděl, který v sobě ukrývá perfektně napsané postavy, příběh, dialogy a dlouhé tiché záběry, které vás nechají užívat si tu krásu animace a emoce daných postav, které jsou opravdu silné. Jak už jsem zmínil, emoce to je hlava tohoto filmu a také příběh, který se táhne od raného dětství až po dospívání, při čemž se seznamujeme s mnoha postavami ale hlavně s naší dvojicí, kterou tvoří hluchá dívka a chlapec, který jí v dětství šikanoval. Film také řeší velice vážné problémy jako je sebevražda a už zmíněná šikana, která ještě přikládá dříví do celkového ohně emocí. Dost tomuto hodnocení dodává to, že sám osobně mám se šikanou zkušenosti a vím jaké to je být terčem narážek, posměšků a fyzicky nepříjemným situací. Paní, která tato příběh napsala si zaslouží obrovský potlesk a oskara za takto vypiplaně srdcervoucí film. Extrémně doporučuji 10/10 (17.07.2023)

O hodnocení mám naprosté jasno, protože málokdy se mi poštěstí, že dokážu sedět dvě hodiny nalepený na monitoru a vnímat každou minutu filmu. Tohle byla hodně intenzivní podívaná, během které mi hned několikrát přeběhl mráz po zádech, střídali se u mě pocity napětí, zklamání i radosti, prostě tohle drama jsem si opravdu prožil! Po stránce myšlenek, hloubky příběhu a propracovanosti postav opravdu hodně silné dílko, které sice místy tlačí na pilu víc než by bylo potřeba, ale pořád to (alespoň tedy u mě) naprosto skvěle funguje. Hudba také potěšila a skvěle tam pasovala, navíc slyšet v anime The Who mi udělalo nesmírnou radost. Jistě, mohl bych napsat pár drobných nedostatků ohledně animace, kdy třeba ta horská dráha se mi příliš nelíbila, ale bylo by to jen hledání kosmetických vad na něčem pro mě skoro dokonalém... I teď po dokoukání se mi hlavou honí myšlenky o lidech o tom jací jsme, jací můžeme být o našich slabostech i síle o tom zda se dokážeme změnit... Těžko najít slova, tohle se musí vidět. 9,5/10 (18.05.2017)

Absolutně nerozumím zdejšímu přehnaně vysokému hodnocení, které absolutně nereflektuje kvalitu tohoto anime. Umím si představit, že by toto anime mohlo fungovat, kdyby bylo zhruba o hodinku kratší. Zpočátku na vás totiž vykoukne docela fajn příběh, osloví vás docela hezká animace. Celé to má nějaký vývoj, stále se něco děje a vy se nenudíte. Zlom přichází asi po 30 minutách, kdy přichází jeden z nejhůře provedených časových skoků, které jsem za dobu zhlédnutí posledních asi 5000 filmů viděl. Aniž by si tvůrci lámali hlavu s tím motivace jednotlivých postav jakkoli vysvětlovat, tak se najednou všichni chovají diametrálně odlišně. Příběh jako takový přestane mít vývoj a tím pádem přestává být zajímavý. Od této chvíle se asi 1h a 45m pleská na místě jako kapr na suchu. Film ovládá nesnesitelný stereotyp, kde se hlavní hrdinové rozchází a schází, rozchází a schází a rozchází a schází. Od té doby jsem trpěl a těšil se, až tahle píčovina konečně skončí. Filmaři, kteří nemají co říct, by neměli tvořit filmy. [5 %] (27.03.2024)

Anime dramata jsou v Česku stále celkem neprozkoumanými vodami, což je docela škoda, protože sem tam se objeví dílo, který člověku dokáže, že Miyazakiho filmy nemusí být jedinými dobrými anime výtvory. A Silent Voice bylo nakonec docela pěkné. Ze začátku jsem se bál, že snímek upadne do takového toho utahaného melancholického stavu, kde hlavní postava má sentimentální monology, ale nakonec z toho vznikl hezký příběh o přátelství, trpkém pocitu viny, porozumění a samozřejmě lásce. Ani toho kýče tu člověk příliš nenajde, plus po animátorské stránce je to radost pohledět. Souvisí s tím i několik originálních nápadů, které se autoři rozhodli implementovat do vnímání světa a lidí hlavního protagonisty, kterého zžírají vzpomínky na základní školu, kde krutě šikanoval jednu milou hluchoněmou spolužačku. Chemie mezi hlavními aktéry dost dobrá, plus je fajn, že autoři vdechli duši i ostatním vedlejším postavám, díky čemuž to nejsou jen pouhé red herring charaktery. Určité utahanosti se film ale nevyhnul, plus si myslím, že byl i zbytečně moc dlouhý, tudíž některé scény absolutně zbytečný. Jinak ale spokojenost, rozhodně daleko lepší než v létě zhlédnutý "Your name", který je z nějakého důvodů hodnocen lépe. Průměrné 4* (05.02.2019)