Svoboda pod nákladem

Moj prvy Barabas. Pekne, fascinujuce, poeticke... takze take skor pomale a hlbave. Zabery su krasne (plus perfektny ostry obraz, lahoda v digitalnom kine), rozhovory a postavy zaujimave, Ale mozno by nebolo od veci trochu viac storytelling-u, tj prist s nejakym pribehom, ktory chce dokument vyrozpravat. Kludne pridat trochu faktov a hlavne, ako vyzera buducnost nosicov u nas. [#38/2016] (06.10.2016)

Tradično-netradičné tatranské remeslo, ktoré očisťuje dušu a šlachtí človeka. Nie je závislé od veku, potrebná je vôľa a vnútorná sila. Príbehy z nosenia ťažkých nákladov vo vysokohorskom tatranskom prostredí pôsobia ako balzam na dušu v jedinečnom Barabášovom spracovaní. Súzvuk hudby, obrazov, slov a ľudí s rešpektom k prírode. Nádherná kamera, vycibrené "pohyblivé obrázky", názov filmu pekne vystihuje jeho podstatu a zmysel. Film odkazuje modernému svetu a upriamuje pozornosť na celkom nemodernú profesiu. I napriek svojej staromódnosti má terapeutické a antistresové účinky. Pri Barabášovi nepíšem prvý krát slovo REŠPEKT k jeho námetom, myšlienkam a kinematografickému odkazu. (21.12.2016)

Tak každopádně klobouk dolů před 67 letejma borcema, který si v klidu celej život nosí 100-150kg na zádech do auty nepřístupných chat. Jako, dokážu si představit tam donýst sám sebe s pár pifkama, ale celej sud? To fakt nee... :o). Krásně zachycená krása Vysokých Tater, což sou skutečný velehory (vím o čem mluvím) :o). Hlavně teda ty záběry z výšky berou dech. A do toho všeho panáčci, který si doslova vychutnávaj tuhle řeholi, ze který by většina lidí na místě zdechla... (15.07.2018)

Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:) (09.06.2017)

Velice zajímavý dokument o lidech, kteří nosí věci do vysokých nadmořských výšek. Není to jednoduché, většinou to chce velké sebezapření, gór při nedobrém počasí. Byli tací, kteří tam nechali život. Tomu se pak také věnuje sestřih každoročního "závodu". Tatry mám rád. Rád si každý rok dokážu, že něco zmůžu, ale ne přes moc. Jsou to krásné záběry, ale tohle "zaměstnání" je o něčem jiném, než jenom o kochání se přírodou. Je to životní poslání, životní cíl. Na jednu stranu tomu odhodlání moc rozumím, na stranu druhou vůbec ne. Ale všichni do jednoho mají můj obdiv. A tvůrce pan Barabáš, jsem rád, že někdo dokázal takovým způsobem vše ztvárnit. (29.12.2017)