Nikdys nebyl

Film velmi podobný Taken, mistrovsky depresivní dílo, artový zážitek...To je jen pár zvratků, co vyblili v komentářích zdejší exprdi po zhlédnutí kolosální píčoviny, utahané nudy, nezáživné kokotiny a vůbec snímku na hovno - Nikdys neblil. Jó-á-kvík Fínyks, vyžranej jak prase, si během filmu trhá zuby kleštěma, dusí se igelitovým pytlem, zabodává nůž do země, topí se v rybníku nebo sní o tom, jak sám sobě prostřelí hlavu. U toho se tváří jako by ho trápily hemeroidy a někdo ho mocně nakopal do koulí. Ano, dámy a pánové, tohle je prosím jasný důkaz poslední doby, že čím debilnější postavu někdo hraje, tím má větší šanci na filmové ocenění. Za chvilku někdo dostane oskara nebo jinou cenu za to, že bude hodinu a půl urputně srát na hajzlu a místo papíru na utření prdele použije ruku. K tomu budou fidlat housle, přidá se tuna vypatlaných flashbacků, ze kterých se dozvíme píču a nakonec hlavní hrdina hajzl rozjebe kladivem, jako zde Jó-á-kvík rozjebává své oponenty, pokud možno mimo záznam. Film se bude jmenovat Nikdys nesral, bude celkově o hovně a režie spolu se scénářem by se mohla ujmout opět ta kráva Ramsayová. S točením a psaním sraček má už víc než bohatý zkušenosti. Všemocný Buddho, za co mě trestáš...Doporučuji všem co mají rádi totálně jeblé filmy jako třeba Neon Demon, The W(b)itch nebo Raw. Budete nadšení až k orgasmu !! Zblitek osazenstva ať se tomu vyhne, pokud nechcete ztratit 3/4 mozku. (20.04.2018)

"Povraždíme, posedíme, ruku v ruce... co my víme?"  Vykoupení nedosažitelné, trauma z otce nezhojitelné, trauma z Afghánu pochopitelně rovněž a jako by toho chudák Joe (Joaquim Phoenix opět famózní, střihnul ho drsně, leč uvěřitelně) neměl dost, čekalo ho i trauma nejhrůznější, z vysoce umělecky zprzněného [sic!] scénáře. S pracovním názvem Zachraň lolitku, zachráníš USA, aneb co politik, to pedofil. "Zlověstně plíživé profilování zpustlého lovce pedofilů" (© Gilmour93) bylo příliš plíživé, senátorova motivace k objednání firmy Ruční tesařské práce nejasná, nedořečenost a náznaky v množství až ubíjejícím, stejně jako umělecké ambice Lynne Ramsay, imho přehnané a nenaplněné. Jen tři rány kladivem do divákovy lebky. Edit: doprdelepráce tesařská, ten nešťastný Joe se mi zavrtal do hlavy... jako nějaký šedivý vousatý červotoč. Takže jsem s  Lord of the traumas vyrazil "do práce" podruhé. Nerad, ale musím, přidávám čtvrtou ránu kladivem. (22.11.2022)

Filmy o pomste mám mimoriadne rád, ale rovnako oceňujem aj rôzne odlišné pohľady na bežné témy, vďaka čomu to už nie je len radová žánrovka, pričom aj pri tejto téme vzniklo takto niekoľko nezabudnuteľných kultov. Nikdy si nebol sa síce medzi ne nezaradí, ale stále sa jedná o dostatočne zaujímavé dielo. Na rozdiel od väčšiny podobných filmov tu hlavný hrdina nie je niekto, komu by som dokázal celkovo fandiť, toto je už regulérny psychopat a sadista, ktorý robí to, čo vie najlepšie, za čo ale z veľkej časti môžu jeho spomienky a skúsenosti, ale pre potreby filmu je to viac, než ideálne, bavilo ma tráviť čas v jeho spoločnosti a predsa len teraz koná za správnu vec, tak som mu prial, aby to dokázal. Nie je tu síce ten pravý motív pomsty, spočiatku ide vlastne hlavne o peniaze, ale keď mu už úloha prakticky skončí a už mu nemá kto zaplatiť, aj tak sa rozhodne konať správnu vec a dievča zachrániť. Dejovo je to síce jednoduché a priamočiare, ale tu má prednosť tá umelecká forma a tá sa mi páčila. Netreba tu síce premýšľať, ale je to dostatočne netradičné, nepríjemné v tých správnych častiach a zároveň to niekedy vyváži radikálne odlišná sekvencia, ako napríklad pochovanie blízkeho, toto bolo pekné. A tak po celý čas sa mi na to veľmi dobre pozeralo a tešil som sa, s čím ešte režisérka príde. V rámci obsadenia sa dá vlastne hodnotiť len Joaquin Phoenix, na ňom to celé stojí a tu si nemôžem sťažovať. Toho psychopata zahral skvelo a celkovo je jeho postava výborne zvládnutá a tí jeho vnútorní démoni boli cítiť. Poriadne rozporuplne ale pôsobí akčná stránka, na jednej strane oceňujem, že tu sú všetky akčné scény originálne podané a vizuálne dobre zvládnuté, hlavne sa mi páčila práca so strihom, kedy pribúdali mŕtvoly alebo sledovanie akcie z bezpečnostných kamier, ale rovnako pri filme s takýmto motívom by som to násilie chcel aj poriadne vidieť, ale toho sa tu divák nedočká. Takže akčnú stránku zároveň chválim, ale aj ma trochu mrzí, že som nedostal to, na čo sa pri podobných filmoch teším. A režijne tu vlastne nemám čo vytknúť, režisérka predviedla presne to, čo chcela, takže poriadne netradičný film s ohranou zápletkou, ale originálnym prevedením, ktorý stále niečím prekvapuje. Takže kult hodný mnohých pozretí to nie je, ale aj tak sa mi to dosť páčilo a s radosťou si film ešte pozriem. 75% (28.04.2018)

Čo chcel vlastne snímok povedať? To je mi veľkou záhadou a zrejme to už tak aj ostane... Jednoduchý námet, ktorý sa stal základným kameňom mnohých akčných filmov či thrillerov, podaný a režírovaný spôsobom s jasným úmyslom diváka k smrti otráviť. Už i tak dosť plochá a nevýrazná dejová linka je tu ešte zbytočne naťahovaná na Malickovský spôsob - niečo v štýle poďme sa hrať na umelca a dajme divákovi niečo artové. Nevadí, že pôjde o lacnú myšlienku, bez pointy a bez nejakej hĺbky a zmyslu dejovej linky. Hlavné budú tie nekonečne dlhé a zbytočné zábery na Phoenixa a jeho chrbát. No čo? ako? kde? a prečo? ostalo niekde za rohom. Jedinou záchranou pred odpadom je J. Phoenix, ktorý tu vážne nehral zle. To už radšej odporúčam Taken s Liamom Neesonom - je to aspoň akčnejšie a hlavne živšie, bez zbytočných akože artových, dlhých záberov a hrania si na Malicka. 30/100 (17.04.2018)

U can´t touch this. Hammer time! Lynne Ramsay do toho zase jde nekompromisně až na dřeň a skrz postavu veterána Joea předvádí, že když dlouhodobě zažíváte psychickou i fyzickou bolest, snáze ji dopřejete i druhým. Zlověstně plíživé profilování zpustlého lovce pedofilů pomocí halucinací, flashbacků i „mimopracovního“ života, brutální násilí, co chytře není moc na očích (záběry přes kamery bezpečnostního systému, těla ležící po ataku), Greenwood vnášející hudební „Drive“ Cliffa Martineze a některé působivé scény (proud vzduchu a tělo v pytli na zadním sedadle auta) dávají divákovi dostatek prostoru k přivolání výtahu do pekla plného utrpení. Škoda jen nepříliš funkčně vykresleného vztahu unesená - zachránce, klišé v podobě zla z vysokých politických kruhů a pocitu neúplnosti, který lehce otupuje intenzitu. Takhle jsme se zasekli v podzemních garážích, ale to je pro duševní zdraví diváků možná dobře.. (13.04.2018)