Egon Schiele

Téma Schieleho není v kinematografii nějak nasycené, takže nový životopis velmi vítám. Pro příznivce té magické éry vídeňského kumštu a českokrumlovské kapitoly jest to radostná událost. Srozumitelný, emotivní, inspirativní. A nádherně pomrkávající na prolínání Schieleho s Klimtem. Nyní se mohu spokojeně vrátit ke staršímu filmu Herberta Veselyho Exzesse, už se na něj těším, neb jsem si dodala touto freskou odvahy. (30.08.2017)

Egon Schiele byl excentrickým malířem aktů a bez sebemenších zábran maloval na začátku své kariéry kromě modelek i svou nahou náctiletou sestru.Ženy se předháněly,aby mu stály modelem a on je mohl malovat někdy decentně a někdy ve více odvážnějších pozicích.Výrok Egona Schieleho:,,PENÍZE JSOU JEN CÁRY PAPÍRU,UMĚNÍ SI NEZAPLATÍŠ,NEDÁ SE KOUPIT"...Ano,souhlasím,buď to někdo v sobě má jako podle mě Salvador Dalí a nebo nemá a maluje příšerné obrazy jako Picasso.Egon se dá dohromady s Walley tedy s jednou z jeho modelek která se stane tak trochu jeho důvěrnou přítelkyní.Jednou tohoto kontroverzního malíře postihne aféra kvůli malování nezletilých dívek,je zatčen a odsouzen pouze ke třem dnům vězení a "nemorální" skica dívky je soudcem spálena nad svíčkou.Celý film se vrací zpátky a zase dopředu,protože nemocný Egon si vzpomíná na dobu kdy byl skutečně šťastný.Tyto úseky nemocného Egona mě velmi iritovaly, protože lidé kolem něho nosili roušky a to se mi opravdu velmi příčilo sledovat neboť na roušky už jsem velmi alergický jak ve filmu tak i ve skutečnosti.Bohužel pro Egona hraje fakt,že tvoří v době kdy vypukne 1.světová válka a on je odveden k vojenskému výcviku,ale jako umělec do bojů nezasáhne.Egon své umělecké manýry nezapře a místo své přítelkyně Walley si sebou na vojenský výcvik odveze Edith tedy jednu ze svých modelek se kterou se těsně před odjezdem ožení.Je válka a jeho bývalá přítelkyně Walley umírá když se někde na frontě jako zdravotní sestra nakazí.Ke konci války umírá i Egonova manželka Edith po té co se nakazí španělskou chřipkou a o pár dní později umírá roku 1918 i Egon i přesto,že jeho sestra Gerti pro něho na černém trhu sehnala všechny možné prostředky proti nemocem,ale na španělskou chřipku která kosila bez milosti to prostě nestačilo.Jeho obrazy si jako pozůstalost rozebralo příbuzenstvo.Zemřel mladý,ale i tak něco světu po sobě zanechal. (20.06.2020)

Mám ráda životopisné filmy a nejvíc právě o výtvarných umělcích, které obdivuji ze všech umělců nejvíc. Egon Schiele byl jistě velmi talentovaný a zajímavý muž, ale Noah Saavedra mě o tom příliš nepřesvědčil. Je to nádherný chlap, ale herecky se mi daleko víc líbila Valerie Pachner v roli jeho životní lásky Wally. Té jsem věřila každé slovo. Co se týká manželky Edith, měla tam málo prostoru, možná by si zasloužila víc. Nebylo mi jasné, proč se oženil právě s ní. Pěkně byl vykreslen  vztah Egona a jeho sestry, bylo cítit, jak jsou si blízcí. Potěšily mě záběry z Českého Krumlova a hlavně nádherný dům v Neulengbachu, kde žil s Wally. Kouzelný dům  o samotě v přírodě, kde bych si přála žít. (03.12.2021)

Papír a tužky - muž žijící z tužek a papíru, ale musí to být ty správné tužky a správný papír. Pěkný živitopisný film, plný tajů a významů, o novém umění, novém Rembrandtovi. Živé obrazy jsou mrtvé, Schieleho mrtvé obrazy stále živé. Schiele nejen jako (vý)tvarník, ale také jako (ví)tvarník - nejen vytvářet tvary, ale také vědět proč. Eros a Thanatos, dva základní hybatelé lidskými osudy. Der Tod, zastupující muže, und das Mädchen. Sigmund-Freud-Stadt (jiné označení Vídně) plný válečných mrzáků a španělské chřipky, ale také nových nadějí. Pozn. 1: V současné době se mnozí filosofové, např. Badiou nebo Žižek, snaží vybudovat vzdušný most mezi Městem Sigmunda Freuda a Městem Karla Marxe. Pozn. 2: V CinemArt CZ se píše, "Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších umělců...", tedy provokoval svými obrazy, kresbami a akvarely, ale koho měl tím provokovat, proč a k čemu? Pozn. 3: Podobný nesmysl je přiřazovat Schieleho k nějakému uměleckému směru, především k expresionismu. Neměl s nimi nic společného osobně ani umělecky (zdroje ani cíle). (23.03.2017)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)