Nechte mrtvoly chytat bronz!

Artový western připomene nejen Tentkrát na západě jak hudbou E. Morriconeho (mj. Faccia a Faccia či Severamente), tak i smyslem pro detail a některými delšími záběry, kterých ale není mnoho. Ač snímek stojí na kameře, přesto nelze říci, že by forma přebíjela obsah. Jen tu máme další vizuální počin dua C+F, jež ví, že film jsou především obrazy. Surrealistická vybíjená, kdy není jednoduché si tipnout, kdo nezemře. Snové scény mají blízko k hudebním videoklipům - zlacení těla, odstřelování šatů až na nahou kůži či halucinogenní milování. Nechybí piss, bdsm na kříži, krev, vystřelené oko ani hořící zlato. Barvy. Rudá, zlatá, modrá, zelená, černá. Oheň. Blankytná obloha, azurové moře, bělostné hřebínky vln. Smrt na každém kroku. Alegorie s mravenci je výstižná. Lidské pinožení často postrádá vyšší cíl. Pro okrajové publikum, které se nebojí u filmu snít. (16.07.2018)

Laissez bronzer les cadavres! spĺňa vysoké štandardy autorskej dvojice, no nikam ich neposúva – čo je pri tvorcoch označkovaných prívlastkom “experimentálny” vážny nedostatok. Preskúmanie nového žánru neprinieslo do tvorby filmárov žiadne nové postupy. Viac na: http://25fps.cz/2017/nenechajme-autorov-slnit-sa/ (21.09.2017)

„l'art pour l'art čili koukání pro koukání. Obecně je mi lhostejné, zda film chápu či ne, zda má nějaký smysl nebo ne, ale zda-li se mě nějak dotkne či ne, to je už jiná otázka. Je mi jedno, zda Petr nebo Pavel, ale oddělit Helenu od Bruna by mohlo být zajmavé. Mně připadá, že Bruno zde jen přicmrndoval. Okatá analogie s hmyzem a střílení, které dělá jenom kravál. Okatá analogie s masem, při které létají oči. Avantgarda s využitím všech možných známých avatgardních postupů nesměřuje k svému cíli. Tak tedy spíš parodie, ale na co? Najspíš na podivínství v konci světa, jehož režiséři a jejich obdivovatelé se již účastní. Nebo na virtualitu počítačových a mobilových her, ale po těch mi nic není? (22.09.2019)

Forzani/Cattet ve spojení s Dacossem je vizuálním orgasmem na stříbrném plátně. Kamerou, zvukem zachytávají experimentální dotyk, až propojený s divákovým podvědomí. Odkloňující od běžné optiky, pod kůži avantgardy a experimentálního pásu. Snové, až hypnotické scény s ženou v černém je naprostá dokonalost. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)

Snové výjevy  s "La femme dorée" čili "Zlatou ženou" (Aline Stevens)  byly naplněny zvrácenou a lascivní atmosférou smrti, kterou jsem chlemtal  plnými doušky a opět jsem se ocitl v hlubinách svého freudovského podvědomí.  Postupné prolínání zdánlivé reality se skutečným sněním vybuchující v závěrečném splynutí obou světů.  La femme dorée přichází...  Jen pro zvané! (08.09.2023)