Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Paul Thomas AndersonHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville, Richard Graham, Camilla Rutherford, Jason Redshaw, Cedric Tylleman, Gina McKee, Brian Gleeson (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Mít šaty od návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel Day-Lewis) znamenalo v dynamické éře obrozujícího se poválečného Londýna úplně nejvíc. Dáma musela mít dostatek peněz, patřičný rodokmen a odpovídající vychování, aby mohla vyrazit na večírek v jeho modelech, které byly vždy unikátní. Status génia si ale vybíral svou daň v podobě Woodcockovy totální emocionální vyprázdněnosti. Odtržen od reality všedního dne, neboť o vše praktické se starala jeho sestra (Lesley Manville), stavěl všechny ženy na roveň krejčovských panen. Měl sice vždy po ruce nějakou milenku či múzu, ale stačilo, aby si ráno při snídani trochu hlasitěji mazala topinku máslem a už se pakovala z jeho života. Když v kavárně v zapadlém přístavním městečku Reynolds objevil stydlivou servírku Almu (Vicky Krieps) a rozhodl se jí nabídnout momentálně uvolněné místo po svém boku, netušil, s čím si zahrává. Tahle zdánlivě neškodná submisivní bytost totiž rychle pochopila pravidla hry a rozhodla se aktivně bojovat za to, aby neskončila jako její předchůdkyně. Situaci jí usnadňuje i to, že se do ní Reynolds zamiloval. Nápor citů se však velmi negativně začal odrážet na jeho tvorbě, a umělcova praktická sestra se proto rozhodne rázně zakročit. (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (310)
Psychologická vztahová studie. Krásný tichý a rafinovaný portrét narcisty, který se ukáže hned v první scéně kde vynadá mladé ženě, že ji říkal nechce k snídani sladké pečivo a ta odpoví, že to říkal jiné ze svých žen. Je malicherný, tajnůstkářsky něžný a nevypočitatelný.Vzrušující tváře doprovází podmanivý klavírní a houslový doprovod. Erotická romance, v níž nahotiny jen tušíme pod krásnou látkou asi neosloví mainstreamové publikum. Výborné svícení, kamera a výprava. Pracuje se s vypravěčskými prostředky a nemusí se přitom přiliš mluvit (výrazy herců, hudba, obrazy).O působí dojmem bezcitného sobce, ale uvnitř je jemný. Ona překrývá frustrace láskyplným obdivem. ()
Daniel Day- Lewis končí respektive odchází do hereckého důchodu. A jako poslední projekt si vybral druhou spolupráci s režisérem Paulem Thomasem Andersonem se kterým dříve pracoval již na filmu Až na krev. A jak to tak většinou bývá u jeho filmů tak Daniel Day-Lewis táhne celý film. Do role se opět totálně vžil, žije s ní, trpí s ní a člověk by mu i přál toho čtvrtého Oscara (kterého nedostal ale Day-Lewis už si stejně nic dokazovat nemusel). Zaslouženým Oscar byl ten za kostýmy a vzhledem k filmu, který se točí kolem módního návrháře museli být kostýmy tak nějak automaticky dokonalé, jsou ale ještě dokonalejší než by se dalo čekat. Ty kostýmy jsou prostě pastvou pro oči a například bych nikdy neřekl, že si někdy užiji scény kdy se vyrábějí či zkouší. PTA to dokázal. Na Oscara mohla dosáhnout i hudba Jonnyho Greenwooda (člen Radiohead) který je překvapivě klidná s výborným využitím klavíru. Greenwood bohužel ostrouhal, na druhou stranu je ale pravda, že byl ten rok plný výrazně pamětihodnějších soundtracků. Super jsou i dámy ve vedlejších rolích-Lesley Manville a Vicky Krieps. Především o té druhé jsem nikdy předtím neslyšel a vyrazila mi dech. A cynická sestra v podání Manville je prostě výtečná. Všechno to diriguje perfektní režie Paula Thomase Andersona který dokáže udělat film zajímavým. Většinou je výhodou, že režíruje člověk který i napsal scénář a Anderson to u svého zatím posledního filmu dokázal znova. Začátek je perfektní a perfektně plyne a utíká. Uprostřed jako by ale někdo zmáčkl brzdu a neskutečně se drhne a v podstatě zklamává po výborném začátku. Všechno však napraví konec který sice není na úrovni začátku ale rozhodně není tak zbrzděný jako prostředek. Celý ten film ale nevypadá jako film které vznikají dnes. A je to dobře. Líbila se mi menší kamera, retro atmosféra i občasné pocity jako bych se díval na něco z dob Francise Forda Coppoly či Stanleyho Kubricka, jejichž příznaky Paul Thomas Anderson v sobě rozhodně má, pořád jsem v něm ale toho vrcholného filmaře rozhodně neobjevil. Překvapivě perfektně plynoucí film který perfektně funguje většinu svého času a především velmi důstojně zakončuje hereckou dráhu jednoho hereckého velikána. Day-Lewis možná není v Niti z přízraků ve své životní roli, přesto ale dostál své pověsti hereckého profíka a rozloučil se v nejlepší formě a zároveň s filmem, který rozhodně stojí za to vidět...... ()
Čím dříve divák akceptuje fakt, že Phantom Thread je pro Andersona něco jako encyklopedie evropské Nové vlny, tím dříve se pro něj stanou čitelnými jednotlivé motivy typické pro filmy tohoto období - Sebedestruktivní vášeň, cynické partnerské hry, ale také pracovní i partnerské rituály popisované až s posvátnou úctou... Hlavní síla snímku spočívá v hypernaturalismu všeho, z něhož se čas od času vynoří čistě filmový moment, o to silnější pak ale je zážitek. Práce se zvukem je fascinující. Není to dokonalý film, ale jeho čistota je odzbrojující.. ()
Vztahový thriller (gotická romance?) řemeslně bezchybný, je mi ale líto, že na svoji údajně poslední roli Day-Lewis vybral právě moc mi neříkající 1950’s smetánkový Londýn - snobský, nafrněný, upjatý, šedý a strojený - kde hraje postavu návrháře workoholika. Pak nic platný, že je to filmařina stejně vybroušená, jako můj oblíbený THERE WILL BE BLOOD (včetně hudby), když prostě tématicky výstřel vedle a do nezajímava. I tak mě to v sobě podezřele drželo - um a charisma. ()
Naprosto strašné. Film absolutně o ničem s nesympatickým hereckým obsazením, nulovým dějem i zvraty a scénami, které by potřebovali tak o půlku zkrátit. Vizuálně taky ne moc hezké, dost ponuré a navrhované šaty otřesné. Závěrečná scéna, kdy na sebe hlavní protagonisté pět minut zírali je vrcholem celého filmu. Ani ten konec za nic nestál. 2* ()
Galerie (37)
Zajímavosti (9)
- Natáčení začalo v lednu 2017 v Lythe (Anglie). Dále se natáčelo v oblasti Cotswolds a v Londýně. (PaTeXx)
- Ve filmu není uvedeno v jakém roce se film odehrává. Soudíme-li podle kostýmů a interiérů, tak by se mělo jednat o 50. léta. (UhLee)
- Režisér Anderson věnoval snímek svému příteli a mentorovi Jonathanu Demme, který zemřel 26. srpna 2017. Tímto dnem také padla poslední klapka na natáčení. (UhLee)
Reklama