V písku - Příslib svobody

Film na zamyslenie s ťažkou psychológiou. Kto mal tie míny odstrániť, ak nie Nemci, ktorí ich tam sani nakládli? Na druhej strane tí mladí chlapci na konci vojny už veľmi za Hitlera bojovať asi nechceli. Ale údel si nevyberá. Je pekné, že Dáni dali takúto sondu do svojej minulosti na plátno. I my máme svoju minulosť s vysťahovaním Nemcov a tiež to nebolo milá udalosť, ale mohlo sa diať niečo iné? Bola tu uvedená jedna správna poznámka: Snáď si niekto nemyslel, že sa odpíska koniec vojny a teraz budeme všetci na seba odrazu dobrí. Odpúšťať a hlavne tak rýchlo je veľmi ťažké. Hlavne keď mnoho Hitlerov pobehovalo aj na strane víťazov. V niektorých momentoch veľmi silný film. (14.01.2019)

Výborně napsané drama, které klade velmi nepříjemné otázky ohledně morálky, zodpovědnosti, viny a trestu. Je těsně po druhé světové válce a dánské pobřeží je zamořené obrovským množstvím min. Nikomu se při jejich likvidaci nechce riskovat nejhorší a logickým důsledkem je povolání válečných zajatců. Voják pověřený dozorem nad jednotkou nemá nejmenší důvod být k Němcům shovívavý, vlastně jim léta ponížení a strádání chce vrátit i s úroky. Jenže na Jutském poloostrově se na sklonku války nevyskytovali zkušení váleční veteráni, bojeschopné muže hroutící se německá říše potřebovala na kritických úsecích fronty. Voják ke svému překvapení zjistí, že dostal na starost skupinu mladých kluků ve vojenských uniformách. Odhodlání srazit zajatce na kolena a zdeptat je dostává první trhlinu. Viník války a poražená strana jsou jasné, ale jak velký má být trest a kdo přesně má vinu splácet, už tak jasné není. Under sandet je film, který zlidšťuje protivníka tím, že ukazuje jeho tvář. Stojí v opozici proti starověkému oko za oko, zub za zub. V téže době, kdy se příběh odehrává, řešily evropské země problém kolaborace a menšin tvořených příslušníky poražených národů. Tam, kde se od počátku dařilo tlumit vášně a spoutat snahu o odvetu a kde dovedli říct stop morální otrlosti, dopadli nakonec daleko líp a odolali nástrahám politického radikalismu. Na druhou stranu je dobré nahlížet na události a problémy ze všech stran a pro pochopení pohnutek dozorce si dovolím doporučit ke zhlédnutí třeba Pianistu, Jdi a dívej se nebo Saulova syna. Celkový dojem: 95 %. (18.08.2017)

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

Působivé záběry, působivá hudba, působivé obrázky. Ale díky konci až příliš dobrosrdečně nesmyslné. Jednak byli vojáci poraženého nepřítele, takže "uklidit po sobě" dávalo smysl - přece tam nebudou umírat vojáci dané země, druhak už skutečně byli zkušení - jejich záchranou tedy pomře více těch nezkušených, kterých pak bude méně a bude to muset uklidit někdo "ze svých". Ale jinak vkusně zpracované, byť mustr byl očekávatelný. (29.05.2016)

Originálny pohľad na vojnu aj z druhej strany a tak akosi ľudsky. Smutný námet s extrémne silným príbehom, ktorý ma držal v napätí a smútku od začiatku až do konca, úplne ma pohltil. Dostalo sa mi skutočného pohľadu na vojnu, zo strany obyčajných ľudí i vojakov, čoho výsledkom bola zmes rôznych pocitov, hlavne však hnevu a hrôzy. Vojna kriví charakter ľudí, to je stará známa vec, avšak v tomto filme sa veľmi tvrdo poukazuje aj na fakt, že je i nevyčerpateľnou studnicou rôznych nezmyselných predsudkov a že proste berie ľuďom racionálne myslenie. Bolo to nádherne ukázané na postave seržanta, ktorý na začiatku plný nenávisti dostal za úlohu dohliadať na 14 nemeckých zajatcov (ešte deti), aby po sebe "upratali". Postupne sa však jeho názor na týchto chlapcov začne meniť a on tak konečne získa to, čo vo vojne stratil - svoju ľudskú tvár. Ten záver určite nenechá nikoho chladným, emotívne a veľmi, veľmi smutné. Nádhera. (23.05.2016)