Vládci chaosu

Odpor kovaných blackmetalistov, vrátane kapelníkov, ktorí sa diania priamo, či nepriamo zúčastnili, voči tomu ako Lords of chaos vykresľuje jednotlivých protagonistov len potvrdzuje, že film trafil klinec presne po hlavičke. Nič proti black metalu, som fanúšikom. A preto poznám niektoré maniere ľudí, ktorí sa v ňom pohybujú. Všetka tá teatrálnosť a mačizmus k tomu jednoducho patria - potom kapely rozdeľuje, či dostatočne zvládajú aj hudobné remeslo. Od koho iného mohlo takéto pózerstvo prísť, ak nie od rozmaznaných pubertiakov zhýčkaných severským sociálnym blahobytom, kde si musia nepriateľa a následný odpor vymyslieť - inak im reálne nič nehrozí - a v konečnom dôsledku svoju agresiu ventilujú len kvôli pozornosti verejnosti, lebo by sa unudili (alebo upili) k smrti? Bez ohľadu na to ako presne sú zobrazené skutočnosti sa tvorcovia v zásade držia faktov (vražda, podpaľačstvo, skutočné fotografie atď.), akurát súvislosti zrejme interpretujú po svojom a o tom je tvorivý proces. Z psychologického hľadiska je film mimoriadne presný - musím to priznať aj napriek tomu, že zo spomenutej predstieranej rebélie a egotripu pár tínedžerských magorov vzniklo v konečnom dôsledku niekoľko skvelých kapiel. Ten, kto neprizná, že v skutočnosti šlo pri daných udalostiach o súboj v popularite medzi mládežou a nie o ideologický odpor, či nejaký iný vyšší princíp a slepo adoruje vykreslených členov kapiel, zrejme ešte mentálne nedospel. (30.01.2024)

Lidé by se neměli brát přehnaně vážně. Metal poslouchám už léta, ale nemám problém si z toho udělat srandu. A přesně o tohle dle mého názoru jde i Vládcům chaosu. Ano, dalo se to pojmout více oslavně vůči oběma kapelám, ale na druhou stranu si říkám proč. Tady byl k dispozici materiál natolik absurdní, že vůbec nebylo od věci natočit to jako černohumornou komedii a já se u toho bavila hodně. Velkým mínusem pochopitelně je, že Mayhem neposkytli autorská práva, takže ve filmu často zní totální kraviny, které nemají s jejich depkařským stylem pranic společného a ten líbezný ženský hlas při závěrečných titulkách už tomu úplně nasadil korunu. Ale já jsem celkově spokojená. Kdo si doteď myslel, že metaláci jsou banka vychlastaných hovad, si to bude myslet stále, ale to je mi upřímně jedno. A není potřeba být za každou cenu za vlezdoprdelky jako v případě Bohemian Rhapsody. Můžete být totiž sebevětší blb, ale to neznamená, že nebudete tvořit muziku, která je vážně dobrá. A teď koukejte mazat na Spotify, ať se dozvíte o čem to je. (06.03.2019)

Film, pri ktorom máte zmiešané pocity. Celý čas. Od brutálneho nástupu, cez rôzne nechutnosti a zvrátenosti až po depresívny, ale na druhej strane jediný možný záver. Neni a nebude to film pre každého, aj keď je natočený skvelo, výkony sú skvelé a postavy sú taká charakterovky, aké mohli vzniknúť len na tom temnom severe. Síce sa vám pár krát prevráti žalúdok pri pozeraní, v závere to ale pekne do seba zapadne a vy dostanete niečo, čo už tak skoro neuvidíte. 4 z 5 (04.01.2020)

Nebýt angažmá Cohena, mohl bych casting chválit. Jeho tvář mi spolehlivě kazí zážitek už v The OA, tak proč krkovičku nezjizvit a nešoupnout ji i tady. Totiž, na vrahouna poznamenaného dekádami let v izolaci je Vikersen docela sympaťák, proto Cohena chápu jako největší mínus snímku. Vládci chaosu jsou vcelku stravitelná, na kudly vostrá zajímavost s lookem devadesátkové německé produkce. (13.04.2019)

Vůbec nebudu řešit bylo nebylo, v takto složité věci má stejně každý z aktérů svoji pravdu. Lords of Chaos tak beru spíše jako "to známé dění" z pohledu Jonase Åkerlunda, který byl vlastně poblíž. Tím by snad mohl být na jeho zfilmování nejpovolanějším a je fakt, že jsem v některých věcech měl ten pocit. Åkerlund se rozhodně nebojí násilí, to je zase vzhledem k tématu velmi vhodné, třeba taková scéna sebevraždy Deada tím získává na síle. Kamera působí jako z videoklipu, má hodně barev, což mi k filmu sedne, i když se tomu vlastně divím. Výborné jsou snové lesní pasáže, nebo ty co ukazují vznik fotek, či koncertních videí. Příběh nepostrádá všechny známé momenty, ne vše v něm mi samozřejmě sedne, ale jak jsem psal, pohled Jonase Åkerlunda. Herecky je to každopádně velmi slabé, zajímavě se jevil typově velmi povedený představitel Hellhammera, jenže ten se tu jen mihne v několika scénách. Nejvíce mi tak sedl Jack Kilmer, ten Deadovu vyšinutost zase na malém prostoru vystihl ( i když mu to možná reálný předobraz usnadnil), ostatní se ani nepřiblížili. Nejhůře je na tom Emory Cohen, kterému toho Vikernese prostě věřit nemůžu, v několika scénách jsem se musel smát. Zkrátka Jonas ho mohl naštvat i nějakým kvalitnějším hercem. 60% (23.05.2021)