Lidská skládačka

Lamberto tentokráte nesází na těžkotonážní killery oděné do černých overalů s koženými rukavicemi, ale vybavuje vraha walkmanem a třicet čísel dlouhou kudlou. Rozmanitými způsoby mordů režisér opět srší, ikdyž krví naopak notně šetří (hrdlořez přímo před třídou dětí, "cut" na hajzlíku a tak dále) Postupem času jsem měl nemalý problém s vyšetřovací linií, kterou zamotal tvůrce tak delikátně, až jsem se chvílemi absolutně nechytal... Velmi mě potěšilo angažování sympaťáka Arany do role samotářského detektiva, které vyšlo na jedničku. 7/10 (23.12.2008)

Na 90. léta ucházející pokus o giallo, nenudil jsem se, chybí ovšem silnější pointa a lepší závěr. Nešlape to úplně tak, jak bych si představoval, Myslím, že je i chyba, že nám identitu vraždícího maniaka Bava ukáže moc brzy a vůbec nás nenechá tápat. Jednoho překvapení se sice dočkáme, ale není zas tak dobré a nedává velký smysl. Docela originálně vyzní použití klasické hudby při vraždách, kterou si poslouchá vrah ve walkmenu (viva 90. léta)! Líbilo se mi obsazení, Pacula je moc pěkná a Arana sympaťák. Znalce italského filmu jistě potěší legendy jako Garko, Corazzari a Blanc v menších rolích. O trochu horší než Bavova klasika z 80. let Morirai a mezzanotte, ale o mnoho lepší než příšerný Foto di Gioia od stejného autora. Pokud bych měl porovnávat s konkurencí, tak v 90. letech stále vede Argento, i když i u něj kvalita výrazně poklesla. Martino natočil Mozart è un assassino se slušným příběhem, ale ledabylým zpracováním. (19.06.2017)

Hezky natočený krimi thriller s prvky slasheru a gialla. Panu Bavovi ml. se podařilo natočit celkem zajímavý a místy i příjemně napínavý kousek. Řekl bych, že v daném žánru jeden z těch lepších, co v Itálii v 90.letech vznikaly. Líbila se mi kamera, vyšetřování mě bavilo, většina vražd byla fajn a postavy mi přišly i docela sympatické. Célé mi to svou estetikou trochu připomínalo Argentovo Tenebre. (01.08.2017)

Zdlouhavé, místy nudné, napětí občas ujde, příběh -spiknutí je ale i přes malé nedostatky, jinak docela zajímavý, občas se v něm člověk ale docela těžko orientuje. Vraha tu známe od začátku, takže žádné překvápko se prakticky nekoná, a to i na konec, který je podle mě hodně absurdní. Krvavé vraždy s malou příchutí gore (useknutá ruka v zápěstí atd), se ale docela povedly, nejvíce šokující scéna je patrně ta, kdy je zabijákem brutálně zabita učitelka před plnou třídou malých nevidomých dětí, kdy jednomu z dětí krev z oběti vystříkne až na jeho tvář. I přes mírně vyvažující pozitiva mě ale tenhle giallo/slasher kříženec moc neoslovil (jiné Bavovy kousky, především z 80s jsem zatím neviděl, tak nemohu porovnávat), ale snaha tu zase byla, to se rozhodně snímku a jeho tvůrcům upřít nedá. Nutno také podotknout že samotný subžánr se už prakticky někdy od poloviny 80s let nacházel ve stádiu klinické smrti (a to nemluvím o 90s), kdy prakticky jen dva režiséři se ho tou dobou snažili udržovat ještě jakž tak při životě, a to právě Lamberto Bava a tím druhým byl Dario Argento. A za to jim oběma patří můj dík. (04.06.2012)

Byť už byl L. Bava za zenitem, přesto se jedná o sympatické giallo. Osobně mi přišel příběh dostatek napínavý, scény, kdy postavy hledají, tápou a někdo je pozoruje mají patřičný náboj. Atmosféře napomáhá hudba, která jakoby vypadla ze starších snímků, ale i zvídavá kamera. Protože Italové mají estetický cit v krvi, je interiér vily, kde Tracy žije, pastvou pro oči. V domě jejích rodičů nesmí naopak chybět rozsáhlé schodiště. Proč bylo na hřbitově vykopáno tělo jejího manžela a proč jakýsi maniak zdánlivě náhodně vraždí a odebírá obětem části orgánů? A proč jejich adresátem je právě Tracy? Ucho, oko, ledvina... Nejvíce se mi líbila scéna v bazénu a ve škole pro nevidomé děti. Spíše 3,5* zaokrouhlím nahoru. (26.02.2019)