Láska shora

Opojné. A naprosto originální. Dospět ke kráse skrze krásu a dokonalost, to zavání byznys plánem, ale dospět k ní přes chyby, vady a nedostatky všeho druhu, to by mohlo být umění..? Samotného mě to překvapilo. Po Nic proti ničemu jsem Petru Markovi nebyl příliš nakloněn a hodně jsem pochyboval o jeho kvalitách. Ony ale reálně existují a já se mu tímto v duchu omlouvám. (04.02.2017)

Nevím jestli jsem tak "hloupá", že jaksi nechápu pointu tohoto filmu a přijde mi děsný, naivní, stupidně natočený, děsně zahrátý a ještě hůř sestříhaný. Jakési "dabování" kolemjdoucích kdesi na sídlišti, klouzání se na chodníku kde není led jenom proto, že tím chce zaujmout (bez urážky) tehdy nehezkou slečnu, pokus o divnou romantiku a nebo o "muzikál"?! A road movie to není ani omylem....Pravda stačilo mi k tomuto názoru necelých 40 minut (já jsem takový názor měla už dříve ale snažila jsem se tomu dát šanci) ale i tak to bylo veliké utrpení...Hanba na režiséra a neherce a pana "skladatele". (22.09.2012)

Film sem zvládl teda celý. Ale takovou bandu ujetých tragédů aby svět pohledal. Týpek, co neumí chodit, další se bojí výletů a mařka ujetá na měsíc. Zvláštní jak si nějací lidi k sobě najdou cestu. Až mi za nich místy bylo trapně nebo líto. Každopádně by měli zapracovat na základní komunikaci. Jako třeba používat celé věty. Čímž to nevyčítám filmu, protože právě na to ten snímek poukazuje.Na lidi. Jen nevidím důvod proč by to mělo mít skoro 100minut, když vlastně žádné to vyvrcholení to nemá. Určitě by se to dalo sestříhat na polovinu protože jako experimentální film to své chvilky rozhodně má. A dokonce i vtipné a pravdivé. Jen ta délka je doslovný zabiják divácké trpělivosti. (17.07.2013)

Tohle by chtělo nový žánr - něco jako snový dokument nebo absurdně komentovaný život, protože jen poetika všedního dne, to není přesné, poetika absurdity taky ne... Mně se na tom prostě líbí, že i když to nemá pevný děj - a co mě nejvíc naštvalo, že do toho Brna nakonec nedojedou! - a jde o sled historek jak z Pečeného sněhuláka, případně od Kozuba a spol., nebo pokusů Dejvického divadla o humor (i když tihle asi ne...), tak prostě to má (až na tu poslední půlhodinu) naprosto kouzelné scény, kdy jsem se nechal unášet kamerou, komentáři mimo obraz a samozřejmě naprosto geniální muzikou s občas vynikajícími texty. Jen je to prostě dlouhé - tohle je takový spíše televizní formát na kratší plochu, ne na celovečerák, a takových 70 minut maximálně (maximálně!) by tomu stačilo. Ono je to z ranku takových B-City (seriál kdysi točil Honza Kratochvíl pro ČT), prostě absurdně zábavných historek z reálných míst podaných nereálnou optikou, což mne baví na ploše 30 minut jednoho seriálového dílu, ale v celovečeráku je to prostě únavné. (28.03.2021)

Film o prirodzenosti vo filme, ktorá z hercov robí skutočných ľudí. Ináč tak trochu Jim Jarmusch alebo Wim Wenders wannabe experiment s jemne filozofickým scenárom. Ale čo na tom, ten, komu sa trafí do vkusu a zmyslu pre humor, by mal byť spokojný. A originalita už aj tak prestáva existovať, tak netreba byť na ňu zbytočne náročný a vysadený. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s romantikou). (01.10.2015)