Piráti

Vzhledem k tomu, že v 8. a 9. třídě ZŠ jsem strávila hodně času u videokazet s touhle sérií a vzdycháním nad Ferrantem alias Nicholasem Rogersem, je to pro mně silná vzpomínkal. Když Piráti běželi nedávno v televizi a s odstupem času jsem se na ně jukla se střízlivým pohledem, bylo mi jasné, že tohle je slabota. Nápad měli tvůrci dobrý, snaha také byla a to se cení - ale nedostatek peněz, nedokonalé triky a některé herecké "výkony" jim prostě sebraly vítr z plachet. Škoda - zůstávám tedy u slušné 2 hvězdičkové vzpomínky. (27.08.2007)

Na európsku produkciu kvalitné a rozsiahle štvordielne rozprávanie o dvoch bratoch, ktorých rozdelí láska k jednej žene a stanú sa nepriateľmi doslova na život a na smrť, aby si konci mohli odpustiť všetky vzájomné sváry, padnúť si do náručia a opäť sa každý vydať svojou cestou. Za výrazne slabšiu považujem jedine tretiu časť, kde nudnejšie dialógy prevažujú nad akciou. Na Nicholasa Rogersa sa mi veľmi dobre pozerá už od Fantaghiro, hudba Paola Buonvina je vynikajúca a miesta, na ktorých seriál vznikal sú krásne exotické. (11.09.2011)

Podle mě velmi povedená 4 dílná mini-série. V každém dílu dostaneme jinou zápletku, jiné dobrodružství, přesto se příběh odehrává jako celek. Já tento seriál viděl před mnoha lety v televizi a hodně se mi líbil, a teď po letech jsem ho konečně našel a mohl si ho vychutnat znovu. Líbí se mi ten příběh, kdy se bratři Ferrante a Ippolit kvůli ženě znepřátelí, aby se následně znovu shledali. Z Ferranta se však stane pirát Malasorte (a tahle část je nejlepší) a z Ferranta se stane Du Bois. Po celý seriál nás navíc doprovází skvělá hudba. (17.01.2018)

Tiše a nekriticky od dětství tenhle seriál zbožnuju, hráli jsme si podle něj na piráty. A taky tam hraje Nicholas a ta romantika, ta osudovost, ta hudba když koráby (vypadají jako opravdu opravdové), brázdí moře. Má to v sobě takovou tu Italskou pompu, vznešená slova o lásce a dialogy jsou někdy tak plytké až by se vám chtělo brečet. Přesto v tom něco je. (25.08.2013)

Ako malý chlapec som ten seriál zbožňoval. Dlhé hodiny som strávil na koberci detskej izby skladaním lodiek z lega, hral sa na pirátov a popritom si pod nosom pohmkával chytľavé a dodnes nezabudnuteľné melódie Paola Buonvina. Štvordielna miniséria od tvorcu Fanthagiro vždy kotvila na periférii diváckeho záujmu a dnes (po dvadsiatich rokoch od uvedenia na obrazovky) vo svetle rozmachu televíznej produkcie, ktorá nepretržite posúva svoj kvalitatívny strop a stiera hranice medzi seriálovou a filmovou tvorbou, prirodzene naberá vodu a stráca svoju relevantnosť ešte o čosi viac. Napriek tomu som sa pri repríze chytil na udičku dávno vzbudenej emócie, vďaka ktorej budú mať Caraibi v mojej truhlici detstva vždy svoje pevné miesto. Podobné tomu, ako obnosený kus zo šatníka, ku ktorému máte natoľko silnú citovú väzbu, že ho za žiadnych okolností nechcete vyhodiť. (02.02.2019)