Děsivá temnota

Nejde se nevyhnout srovnání s jiným letošním špionážním thrillerem Red Sparrow, který sice nebyl dokonalý, ale až na podobně špatné napodobování východních přízvuků herci, dokázal přesvědčit o svých kvalitách a byl opravdu špionážním thrillerem a ne jen jeho stínem. Zásadní problém tkví v tom, že In Darkness se ze začátku snaží diváka přesvědčit, že vůbec špionážním thrillerem není. Vytváří nepovedenou záhadu a zbytečně odvádí pozornost od toho důležitého, když pak děj konečně dospěje ke slavnému odhalení, je už pozdě pro jakékoliv záchrany. Natalie Dormer hraje nevidomou pianistku Sofii, která se „náhodou“ připlete k sebevraždě své sousedky, která je náhodou dcerou srbského diplomata, který má za sebou pár hříchů ve své rodné zemi. Od začátku je tak nějak jasné, že počáteční události filmu nejsou náhoda a Sofia je do situace namočena o něco víc než jen jako pouhý svědek (v tomto případě spíš sluchek?). Právě tady je největší kámen úrazu In Darkness, film nevěří tomu, že by ho mohl sledovat i někdo s mozkem v hlavě, kdo si dokáže dát jedna plus jedna dohromady. Scénáristická snoubenecká dvojice Anthony Byrne a Natalie Dormer svoje režisérské a herecké dovednosti nenapodobuje a scénář filmu je taková dějová slátanina, která má těžkou pachuť béčkovitosti. Následkem toho je, že In Darkness je zmatený špionážně nešpionážní thriller, který než přijde na to co a jak chce vlastně divákům sdělit dospěje ke svému konci aniž by vlastně sdělil cokoliv. Natalie Dormer se tentokrát nepodařilo prodat svoje největší herecké plus a to je svojí sympatičnost, na to že hraje nevidomou ženu v nesnázích ve mě vzbudila neuvěřitelně málo sympatií. A je to tak se vším ve filmu, není tady nakonec nic co by ve mně vyvolalo nějaké větší emoce, je to prostě další šablonovitý pokus o špionážní thriller, který těžce nevyšel. 41% (24.09.2018)

Film, ktorý len málo oslovil. Hoci tu mnohí chvália Natalie Dormer a ja proti nej nemám absolútne nič, jediným hereckým benefitom, ktorý tu priniesla je to, že sa tak sústredí na hranie slepoty, že až pomaly prestala kriviť hubu, ako je to u nej vo zvyku. Ani tá slepota jej nešla nejako obzvlášť dobre, ale na konci sme dostali vysvetlenie. Ratajkowski bola odstránená z deja okamžite, takže vizuálne snímok automaticky klesol na kvalite. Spočiatku to vyzeralo na nádejný thriller, ale hneď ako sa do toho dostali jugošské reálie, boli nádeje na hodnotný filmový zážitok zmarené. (11.11.2020)

„Zachádzate priďaleko.“ – „Možno. Ale nebojím sa pri tom umrieť. Vy?“ Stane sa tu toho strašne veľa a je v tom plno mŕtvol a typických trilerových okamihov, ale zároveň je to nezáživné a nudné. Potešil ma finálny twist (hoci som ho už videl v dvoch filmoch o slepcoch, fakt), režisér to nakrútil pekne a Natalie Dormer fajn (okrem hlavnej úlohy sa podieľala na scenári a produkcii + chodí s režisérom). Ale proste ma to strašne, preukrutne nudilo a nedokázal som sa do toho dostať od začiatku do konca. (29.07.2018)

Ze začátku se zdálo, že to bude klasický handicapovaný thriller, kdy se postižená osoba nachomýtne k zločinu a i přes své limity zdárně vzdoruje padouchům. Jenže pak přijde zvrat, který osvětlí statut hlavní hrdinky a v tu chvíli to začne tak trochu plavat na vodě, což korunuje úplný závěr, který do určité míry popře to, co člověk do té doby viděl. Natalie Dormer hraje dobře a totéž se dá říct vlastně i o ostatních hercích, najde se i prostor pro trochu akce, ale po stránce příběhové je to matlanina. 40% (03.06.2018)

Pianistka Sofie je důležitou součástí orchestru, ač je nevidomá. Spoléhá se na pravidelné denní rituály, má trochu tajemnou sousedku se stejně tajemnou vůní a s otcem obviněným z porušování lidských práv během války v Bosně. A jak už to bývá, stane se svědkem zločinu. A platí u ní i to, co u jiných: ztráta jednoho smyslu posílí ty ostatní. Smysl pro rytmus mají zpočátku i tvůrci, vlastně docela příjemně naladí, nejen zvukovým designem či zajímavou kamerou, ovšem po pár minutách je nadšení pryč. Pak zase naskočí, protože se leccos převrátí, nakonec ale zůstane spíš hořká pachuť. (04.06.2018)