Cesta utrpení

Sádelník si pořád jede to svoje. Podle nadějnýho traileru jsem doufal (marně), že dostanu něco víc než je současný standart Svatého Štefana, ale to jsem doufal zbytečně. Trailer je opět totální fake a bylo do něj dáno veškerých deset minut akce v tomto (bez titulků) zhruba osmdesátiminutovém filmu, který je z větší části o Seagalově meditaci, hromadě jakoby smysluplných ale vlastně nic neříkajících keců. Akci tu vyplňují dvě opravdu mega trapné přestřelky a pár typických bitek ve stylu sádelníka let minulých, kdy jsou opět prostříhané už klasicky tak, že jsou v nich vidět jen nohy a záda Stevova dubléra, ale to není nic co by mě mohlo překvapit. Kurwa sádlo a tohle jsi ladil více než rok?! No snahu ti neberu a ty vyzvání k tanci a hra v sedě (jak jinak) na kytaru ti jdou dobře, ale někdo naivní si třeba mohl myslet, že máš ještě na víc...Hmm tak holt definitivně ne. Výsledek je bohužel v tomto případě úplně stejný jako u za týden slepené sračky. Bohužel....15% (07.10.2018)

S jistou znalostí kontinuity Seagalovy tvorby musím říct, že jde o jeden z jeho nejlepších filmů poslední doby a bulharské produkce mohou být zapomenuty. Vím přesně, proč tohle Seagal natočil, zapadá to přesně do jeho světa, má to v sobě odkazy k jeho raným dílům, jen místo tehdejší syrovosti se tentokrát vydal meditativnější cestou s až snovými a mystickými záběry - což se mi líbilo, film to povýšilo a hodně jsem to ocenil. Samozřejmě, že o ty souboje tady vůbec nejde, a možná schválně jsou natočené sice profesionálně a zručně, ale až sebeparodicky (a cíleně, viz ty přehnaně digitální cákance krve), takže naprosto chápu, proč mému synovi přišel film jako komedie. Jenže za vší tou zábavou leží skutečně poselství o tom, jak jsme si zkazili svět tím, že to, co dřív sloužilo dobru věci, jen zneužíváme - a nejde jen o čínské kung-fu. Občas je to přitažené za vlasy (scéna matky dcery s leukémií), ale nakonec jsem moc rád, že jsem to viděl, protože ta snaha o pozitivní a duchovní náhled na svět z toho sice naivně, ale optimisticky trčí, a já osobně mám raději optimističtější náhled na svět a na život. No a navíc tady zazní hned tři Seagalovy písničky, z toho jeho blues-jazzová verze Blue Suede Shoes pod názvem BBQ pod závěrečnými titulky. (29.04.2019)

Pribeh je totalne jednoduchy. Seagala ako exvojaka na odpocinku v nejakom azijskom zapadakove poziada miestny chlapik, aby mu pomohol najst unesenu dceru, ktoru unesie nejaky novodoby upir alebo nejaky podobny chudak, kedze nemohol kvôli zlemu chči, aure alebo podobnemu bazmeku vyjst von na svetlo a po mladom divecati so specialnymi schopnostami chcel, aby ho vyliecila. Lenze namiesto Seagalovho patrania plneho nekompromisnych bitiek sledujeme 70 minut Seagalovych mambo jambo filozofickych mudier o tom jak je svet skazeny. Trapne to nie je. Zasmial som sa len raz. Ale je to strasna nuda. Cely film ma pomale tempo a meditativnu atmosferu. Az na finale sa nejakej akcie dockame velmi zriedkavo. A ked uz konecne na nu dôjde, tak je neskoro. Po tej nekonecnej nude som uz chcel mat film co najskôr z krku. No ale k bitkam. Seagal ich tu ma niekolko. Za nieco stoji len jedna v ktorej nakope brata hlavneho zaporaka a Seagal v nich predvedie niekolko svojich klasickych rychlych chvatov s rukami. Ostatne jeho bitky su strasne divne trhane, aby sa snad zvyraznila tvrdost uderov, ale nefunguje to. Choreograficky vyzeraju jak tanec. Divne kamerove uhly do blba, aby nebolo vidno Seagalovho dubla uz povazujem za samozrejmost. Najlepsie bitky ma Siu-Wong Fan, ktore su v HK style. Ale niektore z nich su zbytocne debilne zrychlovane. Po finalnom zuctovani ma Seagal znova velku prednasku o skazenosti sveta jak vystrihnutu z Aljašky v plameňoch. Este tu su aj 2 prestrelky ktore su zalozeny na brutalnych zasahoch, ale vôbec ma nebavili. Vysledkom je slaby film, ktory nie je tak mizerny, aby bol vtipny na ucet tvorcov, ale len neskutocne nudny. Vdaka tomu neustalemu poucaniu sa to snad bude pacit ludom, ktorym sadol Patriot alebo Tajný agent Jack T. 3/10. (05.10.2018)

Jsem ráda, že je Steven Seagal zase ve formě, ale proč proboha musí točit filmy, kde kromě pár světlých okamžiků boje, je tuna sračkoidních, rádoby oduševnělých keců, které by spolehlivě uspaly i klokana na tripu. Za mne jeden z nejhorších Stevenových počinů, neb ty klado žvásty, šílené tragy postoje mne střídavě uspávaly a přiváděly do agónie. Tu jednu ušmudlanou hvězdu dávám za ty světlé okamžiky boje. Jinak je to zrálé na poslání do kopru. (05.01.2019)

„Často sme najprísnejší na našich najbližších.“ Neviem, čo si o tom mám myslieť. Je to plné siahodlhých monológov a zamyslení sa nad stavom tohto sveta, ale prekvapivo nie sú smiešne, ale majú niečo do seba. Sú to slová unaveného, starého muža, ktorý videl už strašne veľa zla, ale ide ďalej, oslobodil sa od násilia a majetkov (ktoré si na druhý svet nevezmete) a pomáha ľuďom. Akcie je málo, ale občas sa nejaká objaví a je veľmi zručne nakrútená a plná parádnych (fakt, bez irónie) počítačových špliechancov krvi. Finále je potom presne také drsné a akčné, aké budete čakať. Seagal to zvláda ľavou zadnou, hýbe sa, usmieva sa, má dlhé monológy a úsečné hlášky, ako to má byť. A k tomu šialená, spiatočne natočená scéna s výrobou krmiva pre rybičky. (10.03.2019)