Finální ukrutnost

A je tady závěrečný díl, který mi po nudné dvojce připadá jako parodie na sebe sama. Hlavní geroj, který vypadá, že je po mrtvičce, je stále největší mlátička a postupně si poradí se stále větší a větší tlupou nepřátel. U samopalové scény mě mrzí, že mu Kitano nevrazil do ruky kulomet ala Rambo, s tím nábojovým pásem přes ruku by to bylo dokonalé. Tak jak jsem byl shovívavý u jedničky, u trojky už nebudu... (17.08.2018)

Dvojka si ce navazuje na jedničku a evropský divák zvládající si pamatovat asijské obličeje dokonce pozná pár přeživších hrdinů z prvního dílu. Samozřejmě čas postoupil a tak všichni trochu zestárli. Yakuza ale dále vládně podvětí i se svými klany a rodinami. Starodávný zvyk řezat si prsty jako omluvu za cokoliv už nevyžaduje, nadále však netoleruje zradu nebo jakékoliv pochybení či urážku sousedních gangů. Tady to jsou Korejci. Přiznávám, že v jedničce jsem stíhal, ale tady jsem mírně tápal v tom všem kdo co a s kým. Bylo zajímavé sledovat jak z první urážky opět naroste vyvražďovací válka neuvěřitelných rozměrů jíž vévodí vskutku masové scéna v restauraci. Ať tak či tak, divák co neviděl jedničku ji v podstatě ani vidět nemusí. Za mně tohle bylo jen další stejně podané vyprávění jen s časovým odstupem a jinými mafiány. Opět jsem se spíše kochal luxusními interiéry a exteriéry japonských paláců všech těch předsedů a bratrů... S japonskými gangsterkami si teď asi dám na nějaký čas pokoj, celkem stačilo... Dávám za 3 pouta. * * * (26.10.2019)

Tak predsa sa mi podarilo bez výraznejšej ujmy na zdraví, absolvovať Kitanovu, naprosto frenetickú trilógiu Pobúrenie, aj s jej úplne záverečnou kapitolou, ktorá bola zo všetkých troch dielov, vari tou najslabšou, či povedzme zároveň i tou najrozpačitejšou, akú si vôbec dokážem predstaviť, skrátka, nevedel som sa dočkať toho, keď nastane definitívny koniec okolo protagonistu Otomoa v podaní Takešiho Kitana, z ktorého sa mimochodom, začala postupne vytvárať akási prehnaná 「karikatúra」, čo by som mohol rovnako prehlásiť aj o ďalších podivuhodných postavách, účinkujúcich v tejto mimoriadne『intrigovej ságe』, a so samými yakuzákmi na jej čele, pričom po dôkladnom uvážení, musím celkovo túto zložku podtrhnúť zrovna v tom zmysle, že by som sa jednoznačne bez nej celkovo『zaobišiel』, teda konkrétne v ponímaní ako celku, keďže na jednotlivých častiach som si začínal predovšetkým všímať ich klesajúcu tendenciu, čo napokon vyvrcholilo týmto scenáristickým (dejovým) gulášom, ktorý ma sprevádzal počas neuveriteľných 104 minút...! (15.05.2023)

Film se mi docela líbil, měl potřebné kvality příběh zápletku a celkové působil jako kvalitní béčko. Bohužel jak je to s Japonci, tak jsem se do jejich názvů natolik zamotal, že jsem chvílemi netušil kdo o kom nebo o čem mluví a musel jsme si to domýšlet a většinou mi to došlo pozdě. Na druhou stranu i přes několik nedostatků se mi film jako celek líbil, ale jak bývá pravidlem, tak se z toho dalo vyždímat víc. 55% (18.08.2018)

"You two are total dumbasses." (miluju, jak mlčící Takeshi Kitano vždycky neřekne nic a pak je vyprovokovaný a jediný dvě-tři věty, co pronese, je klení v naštvané japonštině na to, jakej je kdo idiot, motherfucker or dumbass (...) dalším povedeným prvkem je, jak si jeho postava, ostatně jako ve všech jeho filmech, kráčí s jakousi skrytou tajnou silou, coby autor a tvůrce všeho ví víc, je něco jako postava-bůh, dotknutelný, ale prohnaný lišák). (...) Otomo se v závěrečném díle nachází v Jižní Koreji, kde pracuje pro pana Changa, vlivnou osobu na pomezí Koreje a Japonska. Situace se samozřejmě rychle vyostří, když se jeden člen Hanabishi přepočítá a pana Changa urazí, vzniklou situaci začnou vyšší představení yakuzy po různu využívat pro vlastní zájmy (i proti sobě), v čele s předsedou Hanabishi klanu, který oldschoolovým členům yakuzy také příliš nevoní, nicméně každý si opravdu tahá svoje a je tu opravdu jen pár vzájemně loajálních postav. A tak se pomalu, událost za událostí, opět brzy nacházíme v bujícím konfliktu, kde každý má svůj zájem. Poté, co je Chang málem zastřelen se Otomo rozhodne vše vyřešit a tak sebere partičku svých hochů a zamíří do Tokya. Nemůžu tvrdit, že bych byl kdovíjak znalý japonské kinematografie, to ostatně nemůžu říct pomalu o žádné, ale tahle trilogie je opravdu něco zajímavého, možná pro Japonce, nebo Asiaty, je tohle více denní chleba, tohle politikaření a pikle, ale i tak to stojí za to, chytí vás to, celé to rozuzlení, budování, chladnokrevnost a zkratkovitost odpravování, jako ukázka tahanic, lidského faktoru, v hierarchickém prostředí organizovaného zločinu je to perfektní, protože spíše než na "styl" a "akci" to sází na skutečnost, a to jest, že velmi často je to nudná politika a vlastně "nic osobního", než pes žere psa a každý si chce přilepšit, ale když "ty jsi udělal tohle, čekej, že já udělám tohle" a v zemi jako je třeba Japonsko, je jedno, jestli vám je 35 nebo 75, chcete tam mít úctu a chcete mít respekt, ten je tím nejdůležitějším. Zajímavá je i vedlejší linka policisty, který jakoby ztrácí víru v hodnoty. Kitano, ve svých brýlích s pár slovy a úsměvem ve vlastních filmech, je už téměř ikonický, jakoby pořád hrál variace téže postavy. Konec, zakončení, finále, dokážu pochopit, není úplně z nejsilnějších, ale od prvního po posledního dílu si tahle trilogie tak nějak jede svoje. Jako celek mě to bavilo. (17.12.2023)