OA

Těžce se mi to hodnotí. Knihy Raymonda Moodyho jsem kdysi četla s nadšením, takže jsem si u OA do třetího dílu libovala, ale jakmile došlo na první "vysvětlení" a "učení se pohybům", šlo se s kvalitou dolů. Tvůrci si nabrali moc velké sousto a nevěděli, jak z toho ven, protože tak nedůstojné a nedotažené zakončení si to opravdu nezasloužilo. Po skončení jsem o tom ještě dlouho přemýšlela a čím dál tím víc jen kroutila hlavou nad všemi možnými logickými nesmysli, které nám to nabídlo. Podle mě z toho měli udělat jen čtyřdílnou sérii a více se soustředit na experimentální a vězeňskou složku, parta puberťáků s divnou učitelkou byla naprosto zbytečná. (18.01.2017)

Nečekané překvapení na konec roku. The OA se zpočátku prezentuje jako mysteriózní seriál o zmizení, následně však překlene ve velice spontánní hru s možnostmi televizního formátu a serializovaného vyprávění, mimo jakékoliv škatulky. Zároveň ukazuje, že i při znalosti fungování žánrových schémat lze stále přicházet s něčím novým, co není jen zdařilou, byť falešnou ozvěnou minulosti (viz Stranger Things). Dokonale funkční pocitovka, která na plné čáře vyhrává se zcela výjimečným, kontroverzním závěrem. (15.01.2017)

Tenhle seriál vyžaduje hodně tolerance a některé scény větší dávku shovívavosti. Buď se vám znechutí anebo vás strhne, nadchne. Mě naprosto dostal, i když mi taky chvilku trvalo naladit se na jeho poetiku a na to, že je tak trochu zahleděný sám do sebe.Ale když vás v dnešní době ještě dokáže něco překvapit, je to velký plus. (14.03.2017)

(Po prvním dílu.) No jestli se tam rychle aspoň jedna postava nezačne chovat jako člověk, tak budu mít asi problém. (Po druhém dílu.) Musím říct, bez jakéhokoliv pokusu o snahu o to být racionální, že ve mně tenhle seriál vzbuzuje silné antipatie. (Po třetím dílu.) Dojem se trochu spravil, už to není obludně urážlivá ztráta času, ale celkem průměrný thriller. (Po čtvrtém dílu.) Je fascinující, jak málo jde do hodiny seriálu nacpat. Už to není otravné, trochu se to našlo, ale je to tak strašně neobjevné a vyprázdněné! (Po páté epizodě.) OK, už je to zase směšný. A ten silný potenciál zlomení úplně nevyužitý. (Po šesté epizodě.) Nebudu lhát, už to spíš jen tak projíždím, než že bych na to koukal. Čas je na tohle moc vzácný. (Po sedmé epizodě.) Ježiš, to musí bejt všechno tak doslovně vyžvaněno? Jakýkoliv náznak kvality je ubitý miliony slovy. Zas jednou seriál, který absolutně nevěří svým divákům a má je za idioty, kterým musí bejt všechno vyhláskovaný. A to ani neberu v potaz, o jaký žvásty jde. (Po osmé epizodě.) Díky bohu konec. Jinou myšlenku nemám. Když budu chtít zážitek v kostce, najdu si na youtube sestřih Vlasty Plamínka. (19.12.2016)

S01: Mám tu “mezidimenzionální“ tvorbu B. Marling, které se tak často věnuje nejen herecky, rád, takže na OA jsem se těšil. A pilot rozhodně nezklamal a dal příslib další její pecky. Bohužel se to po pilotu s dalšíma epkama jaksi nepohlo z místa. Po hodinách tlachání a opravdu přiblblých tanečcích ve skleněných klecích, to zůstalo téměř tam, kde to začalo. Údajně by to měl být jen úvod a ještě by se to mělo někam posunout další řadou, tak snad tomu tak bude. Potom rád přidám další/ho bludišťáky/a. Postavy jsou krapec nesympatické, na druhou stranu jsou dost lidsky uvěřitelné, takže takové líbí/nelíbí. A s vysvětlením vrácení zraku mě teda dost zklamali. (07.01.2017)