Přízrak

Jemný a citlivý film s obrovskými přesahy a hloubkou, ale chápu, že není pro každého. Je o lásce a o smrti a o tom, jak jsou duše citlivé. Naše emocionální energie a láska nás ovlivňuje i po ukončení funkčnosti fyzického těla. Jsou věci, které nevidíme, ale ty určují život na Zemi, a někteří je vidí a cítí. Každá duše upoutaná na Zemi má klíč k vysvobození a úniku z připoutanosti na Zemi. (22.10.2020)

Jasně, je to velký umění a tak, ale pro jistotu přikládám seznam činností, které shledávám daleko zábavnějšími a smysluplnějšími než sledování Přízraku: Důkladný úklid obývacího pokoje a kuchyně; Dobrovolná návštěva zubaře; Stříhání babiččiných nehtů na nohou; Hledání Atlantidy na dně Čertova jezera; Půlroční studium na státnice z matematiky; Maratón pořadů Jaromíra Soukupa; Absolvování běžeckého maratónu při teplotách pod bodem mrazu; Umývání nádobí pod studenou vodou; Návštěva restaurací, které od Zdeňka Pohlreicha nedostaly ani jednu hvězdu; Účastnit se párty jako střízlivý řidič; Pracovat v telekomunikačních společnostech; Chytat ryby na vyschlém jezeru; Hledat houby na sídlišti; Přemlouvat Babiše, ať už nekrade. (15.11.2018)

strašně zvláštní a pomalý film,který nechává hodně na divákovi jak s ním naloží.Pokud si k němu najde cestu a přistoupí na formu a na to co se na plátně děje,Ghost Story se mu odmění měrou vrchovatou.Osobně jsem se zkraje trošku nudil a nevěděl co čekat,ale postupem času jsem tomu propadl a dostal jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby,který je ve svém jádru nejen hodně smutný,ale i velmi silný.Zobrazení titulního ducha jako postavu s prostěradlem se nakonec ukázalo jako výhra a sílu některých scén to jen umocnilo...80% (25.09.2017)

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

Jen si tak trochu umřít. Vrátit se v podobě ducha pod prostěradlem, mít dostatečně vystřižené otvory pro oči, což mě ještě za života naučili v kroužku "ábíčkářů", zkontrolovat, zda mé bývalé "buchtě" i po mém odchodu chutná buchta, nejlépe ji pozorovat, jak se jí v jednom nepřerušeném záběru po dobu pěti minut cpe a pak učinit reklamaci s účtenkou EE(T), že prací prášek nevypral mé prostěradlo doběla. A až dostanu účet za elektřinu a telefon, kterým otravují i po smrti účastníka, bezprostředně po zjištění nezaplatitelné cifry se ihned vypařím, a to doslova, takže ze mě zůstane pro exekutory jen to špinavé prostěradlo. A kde nic není, ani smrt nebere. A pomíjivost všeho je mrcha. Chápu smíšené reakce diváků, film je to vskutku bizarní, absolutně žánrově nezařaditelný, nedá se dokonale vstřebat, i když milujete Caseyho Afflecka. A po jeho skončení si jen těžko řeknete, že to byl dobrý film. Spíše budete civět do prázdna a rychle hledat film, který ve vás oživí lásku k životu, zažene chmury a hlavně bude se v něm trochu víc mluvit i konat. Těžko říct, co na tomhle námětu oslovilo Caseyho. Film má určitě dost zvláštní pojetí, je neskutečně pomalý, art(ritida) jak kanec, tolik kompozičních veletočů už hned tak neuzřím. Je zde spousta scén, ze kterých mrazí, pokud si je dáme do správné souvislosti. Jenže je zde nemálo pasáží, které působí solidně onanisticky. Atmosféra originální. Děj se dá shrnout tak, že ústřední hrdina byl za života hudebník, měl osudovou autonehodu, po níž se vrací do svého domu za svojí milovanou coby neviditelný přízrak. A pak se ploužíme s přízrakem různými prostory a dimenzemi, potkáme kamaráda "prostěradláka", až je to všechno moc předimenzované. Role ducha je snem všech Alzheimerem stižených herců, text prakticky žádný, režisér vám jen kyne, že máte cestu volnou, takže se nemůže stát, že o nadbytečnou látku pod nohama klopýtnete. Jen jsem ne úplně zdárně pochopil, jestli pod prostěradlem je jen jakýsi mlžný opar, nebo oživlé tělo. V některých záběrech bylo vidět prosvítající paže. Možná chyba ve filmu, možná jsem to jen blbě pochopil. Spojení Casey Affleck a Rooney Mara je celkem fajn. David Lowery samozřejmě nenatočil žádného Ducha 2, je mylné si film pouštět s tím, že to bude něco ve stylu "duchařiny" s Paťem Swayzem. Tak to ani omylem. I když je tam téma lásky po smrti, duch hází předměty, je to zásadně odlišné a velmi pochmurné a zcela neradostné dílo, které si musí najít svého diváka, aby bylo ve své složitosti náležitě pochopeno. I přes mnohé úžasné a nevídané zvláštnosti se přes náročnost látky nebude snadné dostat. Podotýkám, že něco tak neobvyklého jsem už dlouho neviděl. A taky to už vidět nepotřebuji. Formát 4:3, ve kterém je film natočen, je otřesná technická pitomost. 5/10 (21.10.2017)