Přízrak

Režisér a scénárista David Lowery je úkaz. Je evidentní, že před jeho barákem nebudou fanoušci s transparenty vyřvávat, kdy natočí zase něco dalšího. Jeho vizuálně podmanivé kousky jsou totiž extrémně pomalé, hodně meditativní a nepříliš dějové. Forma prostě vládne. A stejně jako nebyl schopný posunout na jakýkoliv vyšší umělecký level svůj Ain't Them Bodies Saints, ani tentokrát to neklaplo. S postavami se nelze ztotožnit, atmosféru přebijí ambice, kterým neporozumí každý. Možná ani tvůrci. Rooney truchlí, Casey totiž nezvládl řízení. Byli manželé, milovali se, občas slyšeli podivné zvuky v domě. Nyní ona oddaně trpí (a přejídá se koláčem), on je duch bez možnosti ovlivnit fyzický svět. Příběhové zvláštnosti mi dvakrát nesedli, možná by to chtělo další projekci. Jenže se obávám, že druhou šanci téhle „duchařině“ v nejbližších letech nedám. (26.09.2017)

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl konsternován skutečností, že festivalový snímek s názvem Ghost Story zcela unikl mé odborné pozornosti. Předprojekční analýza naštěstí přinesla úlevný výdech, jelikož se ukázalo, že film kromě již zmíněného šálivého označení a obdobně matoucího posteru zcela postrádá jakékoliv hororové ambice. Nepočítám-li tedy ojedinělé pokusy o naivní hororové vstupy, kterými režisér necitlivě a nanejvýš zbytečně zasahuje do meditativního ladění snímku. Ghost Story doplácí zejména na předstíranou hloubku scénáře. Zdánlivě interesantní sonda do bardického stavu bytí a snaha o zobrazení lidského osudu v rámci buddhistické koncepce marnosti a pomíjivosti velmi rychle zabředne do obyčejné plané filozofie, na kterou se spolehlivě nachytá početná komunita místních rádobyintelektuálů typu Šmouly Koumáka. (25.09.2017)

Zatímco zde spousta místních erudovaných filmových znalců teče nad tímto nesledovatelným zvěrstvem ve svých komentářích blahem, já jsem při sledování tohoto Přízraku také málem vytekl, ovšem z úplně jiného důvodu a jediný světlý moment v souvislosti s The Ghost Story jsem zaznamenal se začátkem závěrečných titulků, kdy jsem sám sobě musel pogratulovat, že jsem to celé dokázal dát na jeden zátah a za to se upřímně obdivuji, jelikož se jedná o další z naprosto nesoudných a nesnesitelných hardcore artových výplachů, který nemůže nikdo se zdravým přístupem hodnotit kladně. Pokud bych měl být tedy úplně upřímný, jak na mě těch devadesát minut působilo, tak bych konstatoval, že se jedná o projekt, kdy tvůrce neměl v ruce naprosto žádný scénář a ani dolar v kapse, což samozřejmě tak není a beru, že třeba ztvárnění ducha ústředního hrdiny formou postavy pod prostěradlem mělo určitě svůj význam a podobenství, na mě to nicméně zafungovalo spíš jako laciný prostředek k zobrazení ducha. To je každopádně ale malicherná záležitost oproti tomu, co se zde odehrávalo v rámci zápletky, respektive obsahu filmu, jelikož to, co se zde děje, jednoznačně odmítám zápletkou nazývat. Ať si v tom všichni mudrcové klidně hledají co chtějí, faktem je, že strávit devadesát minut stylem: žena jde k oknu, kouká z něj ven, pět minut. Žena vezme koláč, a celý ho sní, sedm minut. Duch jde, kouká na ženu, šest minut, a takto probíhá celý film, zcela beze slov, chladně, utahaně, otravně. I když pozor, vlastně úplně beze slov to není, v nějaké šedesáté minutě je totiž do filmu vložen jakýsi monolog o smyslu světa takovým nesympatickým podivínem na jakési párty, jedná se ale jen o další neuvěřitelný hovno, nekompromisně přismrdívající k zápachu celém toho snímku. A co se pak týče zhruba závěrečné čtvrthodinky, to jsem se už jen přitrouble usmíval a v podstatě jsem se chtěl jen nějak dotrápit do konce, jelikož zatímco většina filmu byla extrémní nuda, tak alespoň dávala nějaký smysl, ovšem ten závěr je opravdu na palici postavený bordel, který vůbec, ale vůbec smysl již nedával, no a poslední scéna pak představovala definitivní blábolovou tečku, ke které není vlastně ani co dodat. The Ghost Story jsou zkrátka ryzí muka a jatka divácké vytrvalosti a tolerantnosti, a jen tak mimochodem, pokud tomu filmu dá někdo příležitost jen kvůli obsazení Casey Afflecka do hlavní role, jako jsem to udělal já, tak ať se nenechá též nachytat, protože Casey tu je asi tak dohromady pět a půl minuty, takže pořádný podvod na diváka! (12.10.2023)

Do poloviny filmu vcelku nudná záležitost, která až přespříliš natahuje každou svou scénu. Po té polovině ale příběh nabírá na obrátkách a s ním i střih, děj a postavy. Jakoby tvůrci měli scénář na krátkometrážní film, a tak se každou scénu pokoušeli natáhnout jak to šlo. Výsledek je tak průměrný film, který se těžko dere pod diváckou kůži. Místy se mu to daří. Bohužel ale, i tak jsem byl jedním z duchů, který sledoval cizí lidi a bylo mu jedno jaké vztahy mezi nimi jsou. 55% (12.12.2017)

Prízrak je podľa mňa ten typ filmu, keď si každý nájde tú svoju interpretáciu a či sa bude presne zhodovať s autorským zámerom, na tom až tak záležať nebude. A podobne je to aj s mojím prežívaním celého filmu. Ak ho vnímam ako príbeh jedného ducha, tak má v sebe mnoho smútku, trochu irónie, asi spôsobenej tým kukučom spoza plachty a nesmiernou nudou večnosti. Osobne som si ale pri duchovom pasívnom bytí s občasným výbuchom emócií hovoril, že podobne bezduchý život vedie vlastne väčšina obyvateľov planéty. A vážne netuším, či mal aj toto Lowery na mysli pri písaní scenára a je to, ako som písal, nakoniec jedno. No a moja interpretácia ústrednej myšlienky? Žite svoje životy naplno, na večnosti to bude skôr veľká nuda. (22.10.2017)