Bolwieser

Snad žádný jiný režisér (Včetně Godarda) nejspíš nemá tak vysoký koeficient kvalita x kvantita. Je s podivem, kolik toho natočil, a to bez jakýchkoli ústupků nejen vzhledem k celku, ale ani k detailům. O Bolwieserovi to platí exemplárně. Knihu Oskara Maria Grafa "Bolwieser" (1931) pojednal způsobem "lépe už to snad ani nejde". Samotný děj, který lze redukovat do schématu "Madame Bovary" (jako nejlépe popsaný archetyp znuděné vdané ženy), použil Fassbinder především pro rozvinutí mužského protipólu (Xaver Bolwieser je něco úplně jiného než Karel Bovary, i když mají společného více než mnohé). V tomto vztahu může být podnětné i porovnání s Chabrolovou "Paní Bovaryovou". Komu se dílo lépe zdařilo je asi mimo diskusi. (16.10.2015)

Bolwieser je obtloustlý přednosta stanice, který nepobral moc rozumu, ale zato se oženil s krásnou Hanni. Ta se mu ale po čase spustí s bývalým spolužákem a později s místním holičem, o čemž si samozřejmě začne šuškat celé město. Řezník podá na posměváčky žalobu pro nactiutrhání a Bolwiesera, který sice má jisté pochybnosti, ale svou ženu nadevše miluje, si vezme jako svědka. Ten (aby svou ženu ochránil) křivě odpřísáhne její poctivost. Hanni dá řezníkovi košem a začne si s holičem, to se ale řezníkovi nelíbí a aby věděla, že to myslí vážně, práskne soudci, že Bolwieser je křivopřísežník. Ten je odsouzen, žena se s ním rozvádí a odjíždí s holičem... Televizní verze byla pro kina sestřižena na snesitelných 110 minut. (27.02.2007)

Hořký příběh přednosty stanice Xavera Bolwiesera (Kurt Raab), slabocha a částečně fatalisticky odevzdaného muže, takřka rezignujícího na jakékoli jednání. Ženou mu je Hanni (Elisabeth Trissenaar) svůdná záletnice, libující si v náručích jiných mužů. Svojí nedůstojností ztrácí Bolwieser i tu trochu sympatií, které snad u diváků měl ze začátku filmu, Hanni s ním umě manipuluje …Vychytralá potvora a naivní hlupák. Rozklížený vztah obou hlavních představitelů probíhá pod neustálým kuratelským dohledem maloměstských sousedů, v prostředí plném pomluv, závisti, výsměchu i udávání. Toto až kruté, maloměstské prostředí, je ztvárněno jedinečným stylem a působivě, nelze tomuto pohledu nevěřit. Fassbinder více jak na politické konotace (příběh se odehrává v době nástupu fašismu podle literární předlohy Oskara M. Grafa, který politický pohled v knize preferuje) se soustřeďuje na intimní lidské osudy. Pohledy kamery vesměs pozorují jednotlivé děje přes okna, záclony, v odlescích zrcadel ...veřejnost tak jakoby nahlíží do soukromého rodinného prostoru, pozoruje ho a obnažuje. Maloměsto opravdu není vhodné místo k životu, snaží se dokázat Fassbinder, a důkaz je to hodnověrný. (27.05.2009)

Nemám slov. Tenhle Fassbinder mě dostal možná i víc než Fassbindeři jiní. Každým záběrem, každým formálním postupem, každým okamžikem pozorování duší postav se jedná o naprosto geniální skvost. Nepřipraveného diváka může zaskočit, ale pokud film pochopí, tak nelze než obdivovat tvůrce a nenávidět lidstvo. (07.10.2010)

Fassbinder byl nejsilnější ve vymknutém zobrazení vymknuté současné reality anebo v quasi divadelní stylizaci nejlépe vlastních textů. Jeho retra bývají vesměs slabší, respektive nevybočují tolik z tehdejší produkce Božských Em a Andělů s ďábly v těle (s výjimkou kritičnosti a étosu). Podobné je to v Manželství Marie Braunové (příznačně oceňovaným k mediokritě směřujícím Truffautem), podobné je to v Despair, podobně je to v Lole i v Touze Veroniky Voss. Tady hraje velmi atmosféra blížící se války, je to vlastně to na co navázal Trier Evropou. Trissenaar je skvělá typově i herecky, ale člověku je tak nějak líto, že se nesetkává s Schygullou - zahrála by to taky. Asi s Rainerem zrovna nemluvili. O tom, že je to skvěle zrežírované nemusí být další řeč. Jen tomu chybí trochu víc eh Fassbindera. Vtipné mi přijde už poněkolikáté zacházení s hudbou, kdy Raben zní takřka furt a na zákmity emocí v jeho trochu vyčpělé filmovce se občas pasují zákmity emocí ve filmu (občas ne) - je to staré, ale dnes ve věku uniformní américké muziky k filmům je to moc pěkné, rukodělné. (24.12.2020)