Ten prokletý obrněný vlak

Od taliánů jsem zvyklej na hrozný levňoučký vykradačský šroty, zrovna nedávno jsem si dal BLACK COBRU taky s Fredem Williamsonem a byl to děs, takže mi u nečekaně slušného VLAKU spadla čelist a chvíli jsem ji nemohl najít. Jak už bylo řečeno, i tady se krade ze všeho možného (námět s dezertéry z TUCTU ŠPINAVCů, jízda na motorce z VELKÉHO ÚTĚKU aj.), ale co je důležité, jsou tu vidět prachy. Tedy s výjimkou závěrečné exploze vlaku a nádraží, kdy legračně nadskakuje deska s miniaturami a mamutí plameny moc nekorespondují s velikostí ruin a trosek, ale to vem čert. Scénář i režie jsou správně lehkonohé, postavy barvité a sympatické, akce je hodně a je osvěžujícně brutální (náckové jsou koseni po desítkách) a krvavá a počítá se i to, že hrdinové omylem zmasí jednotku vlastních a že se většina z nich konce filmu nedožije. Mimochodem Tarantino už roky žvaní o tom, že natočí film stejného jména a taky z druhé světové... (22.12.2007)

Další italský klon Dirty Dozen, tentokrát opravdu nabitý akcí, humorem a hláškami. Pětice hlavních hrdinů prchá z německého zajetí a pokouší se dostat přes švýcarskské hranice. Výběr postav je ukázkový: Bo Svenson jako klasický velitel s brýlemi na očích, Fred Williamson, tvrďák s doutníkem a oběť rasistických poznámek vtipálka Tonyho, zloděj a hippie Nick s nekonečnou zásobou různých užitečných fidlátek a konečně trochu zbabělý ale v závěru statečný Berle. Tato vcelku klasická sestava je ale zajímavá tím, že kromě masakrování Němců občas sejme, jaksi mimochodem i vlastní vojáky, tedy Američany... Válka je v tomto filmu, podobně jako ve spoustě podobných, ukázána jako docela zábavná věc. To sice není zrovna morální, ale koho to zajímá když se na to tak dobře kouká. Rozhodně jsem zvědavej co z tohodle tuctovýho, ale skvěle udělanýho námětu vytvoří Tarantino. V každým případě alespoň přitáhne pozornost k tomuhle výtečnýmu dílku. (17.06.2006)

Enzo G. Castellari natočil velice zábavnou záležitost inspirovanou Dirty Dozzen a jinými válečnými/dobrodružnými snímky té doby. Spousta akce , hlášek , skvělých zpomalených sekvencí alá Peckinpah , hromada mrtvých nácků a sympatičtí anti-hrdinové ( Nejlepší je Fred Williamson z doutníkem v hubě , neodolatelný drsňák). Na Italskou produkci překvapivě velký rozpočet. Všude to bouchá a lítá jako na běžícím pásu. Dirty dozen po Italsku! (12.03.2008)

Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty  z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý...  Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy. (19.12.2023)

"Partyzáni jsou na lokomotivě. Pošlete to dál." Motorka, stovky mrtvých, nějaké ty nahé děvy se samopaly, obrněný vlak, dezertéři, sličná partyzánka, odboj, zteč hradu, nepřetržitá akce a tak vůbec... Prostě lehce béčková, ale naprosto vynikající, vykrádačka. Žádný div, že je to jeden z (mnoha) Tarantinových favoritů, který již po několik let plánuje zremakovat. Fred Williamson je masér první třídy. Pevně stojící, lehce se v pánevní oblasti pohupující zleva doprava a s prstem na spoušti. Tímto gryfem stihne za půldruhou hodinu vystřílet snad kompletní německou mužskou populaci do pětapadesáti let věku. No a největším kladem je, že se to naštěstí nebere ani na chvilku vážně. Bez toho by to v tomto případě opravdu nešlo. (12.03.2008)