Ostrov děsu

Velmi zábavný a vynalézavý kousek. Kdo čeká nějakou nervy drásající vyvražďovačku či děsivé giallo tak bude pravděpodobně zklamán. Celý film je prošpikován absurdním (a skvělým!) černým humorem kterým nás Mario obnažuje mírou vrchovatou. Vše na tomto filmu je netypické a překvapivě fungující. Pohodová hudba (nemám s ní problém) , téměř poklidná atmosféra a do jisté míry klidní a nezaujatí zbohatlíci mezi kterými je jako vždy půvabná Edwige a dokonce i spaghetti veterán Berger. Závěr skvělý a vtipný. Skvěle natočená a netypická podívaná. Líbilo se mi to více než Bay of blood. (20.12.2010)

Na ceste niekde medzi novovlnovou pocitovkou ako Zväčšenina a plnohodnotným giallom. V žiadnom prípade nejde o horor, ale o štýlové krimi, ktoré spolieha na krásne ženy, elegantné letné šaty a spodné prádlo a modernú luxusnú vilu na horúcom opustenom ostrove. Bavov cit pre vizuál tu pravdaže je, ale na rozdiel od jeho vrcholných diel nevystupuje z dobového priemeru. Odhliadnuc od toho zápletka je nezaujímavá a napätie tu nie je žiadne. Edwige Fenech je nádherná a skoro mi srdce zovrelo, keď to vyzeralo, že umrie hneď v prvej scéne. Chvalabohu to bol len falošný poplach. (24.11.2020)

Slabší kousek z filmografie žánrového klasika. Skupina mužů a žen zůstane uvězněna na ostrově. A zatímco profesor odolává nabídkám v řádech milionů dolarů za svůj tajný vzorec, umírá jedna postava za druhou. Mrazicí box se plní mrtvolami a nikdo se není jistý životem. Hodně se povídá, postavy se procházejí či pobíhají a do toho se objevují mrtvoly, až si jeden vzpomene na Čtyři vraždy stačí... Napětí pozvolna stoupá až k závěru, žádný velký šok se ale nekoná. Gore nulové, nahota jen v náznaku a hudba tentokrát tuctová. Pochválit lze hlavně krásné ženy a báječné interiéry dokazující, že Italové jsou národem s vrozeným smyslem pro estetiku a umění. A obraz od Joana Miró je naprosto skvělý! (22.01.2023)

Zaháľkové ničnerobenie a pofajčievanie skupinky ľudí na ostrove sa postupne mení na odkladanie niektorých z nich v igelitových vreciach do chladiaceho boxu s hovädzími polkami, jahňacinou a ovocím. Tak ako aktéri týchto presunov vyvaľovali na seba oči v slastnom ničnerobení, či hrách pudov, tak vyvaľujú oči i po smrti. Na kratochvíle protipohľadov, polihovania, pobiehania pri mori a popíjania však vzrastajúci objem ľudského mäsa v mrazáku žiadny podstatnejší vplyv nemá. A tak sa v objatí dekadentného ničnerobenia, pastelových farieb, priznaného humoru a odťažitého elektropopu talianskeho strihu slastne, bez nejakých skutočne nervydrásajúcich scén dostaneme k záveru, ktorý ma napadol už pri úvodnej scéne s hojdačkou. Vďaka tomu celkové hodnotenie znižujem, no zátišia mŕtvol s jablkami, hroznom a citrusmi, či cinkanie sklenených guličiek valiacich sa dole schodmi do bazéna ostanú zapísané v osobnej kinematografickej pamäti. (06.05.2012)

Pozitiva: Asi první film, který byl natočený o skupince izolovaných lidí (tentokrát na ostrově), z nichž je někdo vrah. Několik opravdu vychytaných scén - seance s představením hlavních protagonistů na začátku filmu, skleněné koule na schodech, všechny scény z mrazáku (hlavně ke konci). Jeden dějový zvrat, který vehementně zvýšil napětí (abych nespoileroval, je to ten s flashbackem a víc neprozradím). Negativa: Hlavně ze začátku to režisér nevychytal se střídáním dne a noci, což je ale častý problém hlavně u méně zkušených tvůrců, kterým ovšem Bava v době natáčení tohoto film už dávno nebyl. Ale co mně hlavně vadí je závěrečná pointa, která je jaksi vycucaná násilně z prstu. (14.12.2005)