Anděl Levine

Kadár se soustředil na vyprávění o muži, který postupně ztratil všechny životní jistoty. Je skutečně na dně: vyhořela mu krejčovská dílna, syn padl ve válce, dcera se vdala za hulváta a zmizela, nesnesitelně ho bolí záda, a proto nemůže pracovat, a navíc mu umírá žena. A tehdy mu Bůh nabídne pomocnou ruku v podobě černošského anděla Alexandra Levinea. Pokud mu uvěří, zachrání ženu před smrtí a anděla před peklem. Když se zaskočený krejčí, který od dětství chodil do synagogy a měl na paměti slovo Boží, ptá Levinea, proč není bílý, Levine odpovídá velmi prostě: byl jsem na řadě. Krejčí Mishkin se vzpírá uvěřit, že svět by mohl být i jiný, než jak ho poznal, že nejvyšší dobro je „bezbarvé". Kadárovo zobrazení vnitřního zápasu mezi obnovením důvěry a přesvědčením, že jde jen o další Boží úskok, který skončí novým zklamáním, je naléhavé. U Malamuda krejčí dospěje k poznání, že jedinou nadějí k tomu, aby uzdravil sebe i manželku, je uznání, že i černoch může být židovským andělem. Tato víra jeho ženu Fanny uzdraví. Ve filmu ale Mishkin prokleje Boha i jeho posla a Fanny umírá. Mishkin ve finále bloudí po černošském Harlemu a končí na obrovském smetišti. Z nebe padá černé pírko. Z černé čejky? Z černošského anděla, který se propadl do pekla? Mýlil se Mishkin, když neobnovil důvěru v Boha a jeho posla? Krejčí se pokouší černé pírko chytit, ale nepodaří se mu to. Nakonec přece uvěřil? (Letní filmová škola)